Burka a burani

V Německu je podle tamních tajných služeb více než šest tisíc muslimských radikálů. Před třemi roky jich údajně byla polovina. Čtyři sta padesát Němců bojuje pod vlajkou Islámského státu. To jsou dosti hnusná čísla. Nebezpečí militantní fanatické islámské víry, praktikované bez okolků skrze krev „nevěřících“, stále narůstá.

U nás zatím ticho po pěšině. Byť nikdo neví, co přijde. Nedávno šok z nečekaného teroristického útoku prožila Kanada. Připomeňme si básníka Johna Donna, jehož proslavil Ernest Hemingway: „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

Existence Islámského státu, teroristické útoky, záběry brutálně popravovaných rukojmích, to všechno vyvolává strach. Strach a nenávist. Bohužel zobecňující. Pomalu roste i ve zdejších kondelících, matějích broučcích a švejcích zloba vůči všemu, co připomíná víru v Alláha. Byť je to třeba vyznání mírumilovné a tiché. „Nosíš burku (či hidžáb nebo čádor), táhni!“ Neřku-li, klaní-li se někdo otevřeně směrem k Mekce a vyznává proroka Mohameda. U mnoha lidí se tím zcela automaticky stává nebezpečným a pohrdání zasluhujícím nepřítelem.

Taková generalizace je dozajista známkou buranství. Buran značí dle slovníku cizích slov: hrubián, neotesanec, křupan, neomalenec. Zpravidla (byť ne pouze) burani se nacházejí na nižších stupních Gaussovy křivky inteligenčního koeficientu. Myslící a slušně vychovaný člověk by neměl nevinné činit zodpovědnými jenom proto, že jsou stejné víry jako viníci. Házet všechny do jednoho stejného pytle. Končívá to pak pogromy či lynčem. A ublížení nevinným dá viníkům nejen zdůvodnění minulých činů, ale v jejich myslích i pokroucené „právo“ pro jejich další obludné činy. K tomu účastníkům alespoň se zbytky duše a srdce nevratně zatěžuje svědomí.

Dalo by říci: Nebuďme burany! Braňme se tvrdě a účinně fanatickému nebezpečí, ale nekamenujme nevinné. Pěkné mudrlanství, ovšem s buranstvím je to složitější. Ti, které tak lze nazvat, mají svérázné myšlení: čím méně jsi útočný a říkáš si to staré nešťastné „Moudřejší ustoupí…“, tím jsou hlasitější a buranštější. A objeví-li se ideologie buranství a vůdce, který ji káže, a vede-li taková směska alespoň zdánlivě kupředu a k vítězství, počet buranů dramaticky roste. Buď dříve buranství skrývali z ostychu, nebo prostě zjišťují, že být buranem je výhodné.

Hleďme třeba na současné Rusko: Vladimir Putin praktikuje značně buranskou politiku. A jakou má doma a ostatně i mezi některými „našinci“ podporu. Burani se slétají na med. Kdysi Němci bývali ve světě vnímání jako národ rytířů a básníků. Ejhle: Viděli jste určitě archivní záběry Hitlerova projevu; jeho buranský řev, buranská gesta, buranskou demagogii. Hleďme: Z milionů rytířů a básníků rázem byli burani. Uchvátila je vidina vítězství nacionálního buranství.

Jádro pudla: Ne pouze mezi námi, i mezi muslimy je mnoho buranů. Zjevných i skrytých. Bude-li buranství v jejich řadách vítězit a povede-li se mu triumfálně i ve válce s „ďaury“, bude jich přibývat. A bobtnat bude i jejich buranské sebevědomí. Pro muslimského burana stane se pak ten, kdo bude hlásat myšlenky o toleranci a křičet proti generalizování, pouhým „užitečným idiotem“, který pomůže jeho cílům, a jehož nakonec také zašlápne do země.

Obávám se války oboustranného civilizačního buranství. Ostatně války takové bývají. Ať se skrývají pod jakoukoliv ideologii či víru. Jak mám vědět, jestli úctyhodný muslimský tatínek, provázející svou dcerku v burce (hidžábu) Prahou, je mírumilovným vyznavačem Alláha a proroka Mohameda, nebo buranem, který se těší z televizních záběrů poprav rukojmích? Jak má on tušit, zda já patřím k těm, kdo hájí jeho právo sklánět se k Mekce a oblékat dceru do burky (hidžábu), nebo k buranům, kteří by ho odtud nejraději vykopali, ne-li hůře…? Jako bychom stále hlouběji vstupovali do šera neporozumění, které se časem proměňuje v temnotu smrti.