Jak udělat z dětí velbloudy

Rok 2014 vejde do dějin jako rok, kdy jsme zase nic neudělali pro své děti. Že to není pravda? Zákonodárci přece opatřeními na podporu rodin s dětmi letos jen hýřili. Nachystali pro ně daňové úlevy a jako náplast na nedostatek školek zavedli dětské skupiny. Zvlášť po letech úspor a zvyšování daní to na první pohled zní přímo fantasticky. Jenže v řeči čísel vypadají vládní úlitby spíš jako nepříliš povedený reklamní trik.

Přítrž chudnutí rodin s dětmi se rozhodla udělat vláda Bohuslava Sobotky. Ačkoliv hlavní hnací silou kabinetu je levicová ČSSD, zvyšování sociálních dávek, které by pro ni bylo typické, se nekoná. Politici se rozhodli raději zvýšit daňovou slevu na druhé a další dítě, což s sebou jako vedlejší efekt nese motivaci rodičů k práci. Právem proto bývá právě tato cesta považována za nejefektivnější způsob, jak přilepšit rodinám s dětmi.

Přes spoustu povyku, jenž se kolem předvolebního slibu točil, se nějak zapomnělo, že rodinám se dvěma dětmi přinese toto vládní gesto jen dvě stovky měsíčně. Taková suma se i v rozpočtech nejchudších rodin rychle rozplyne. Výsledkem takové „štědré“ prorodinné politiky v praxi budou například dětské pleny, které průměrnému miminku vystačí sotva na šest dní, a pokryjí tedy asi pětinu běžné měsíční spotřeby. Zbylé čtyři pětiny budou jako dřív platit rodiče. A to je jen začátek. Dítě toho potřebuje mnohem víc a jak známo s přibývajícím věkem výdaje rostou. Třeba za měsíční stravování dítěte v mateřské školce se platí 700 korun. Dvě stovky měsíčně od státu navíc, tak lze jen stěží považovat za prorodinnou motivaci.

Jen malou kapkou v moři bude v rodinném rozpočtu také snížení DPH na dětskou výživu z 15 na 10 %. Jak ukazují zkušenosti z minula, změna daně se do ceny zboží na pultech obchodů promítá zhruba jen ze čtvrtiny. Jinými slovy lze očekávat, že výrobek, který dnes stojí čtyři stovky, po Novém roce zlevní o pětikorunu. Navíc do snížené sazby nespadá zdaleka všechno zboží, které by tam člověk čekal. Kvůli Bruselu musí v 15procentní sazbě zůstat ovesné kaše, ovocné a zeleninové příkrmy a přesnídávky. Klíčovou položkou, u které bude DPH klesat, tedy zůstává hlavně sušené mléko. Jeho zlevnění však 40 % rodin s malými dětmi vůbec nepocítí. Právě tolik kojenců totiž české matky podle statistik kojí až do doby, kdy mléko v jídelníčku dětí nahradí příkrmy. Alespoň v prvních dvou měsících života dostává mateřské mléko drtivá většina českých dětí.

Kojenec
Zdroj: ČTK
Autor: Martin Štěrba, Josef Horázný

Chyba zaokrouhlení?
Není divu, že si od opozice Sobotkův kabinet vysloužil kritiku. Ta ale překvapivě místo na marginálnost vládních opatření poukazovala na to, že vláda projídá budoucnost. I tento argument je tváří v tvář faktům spíš přešlap. Podíváme-li se na vládní vábničky optikou státních financí, zjistíme, že se kabinet asi příliš nepředal. Zvýšení daňové slevy bude státní kasu v roce 2015 stát 1,1 miliardy korun. Snížení DPH na dětskou výživu tne do rozpočtu ještě méně – vyjde na 71 milionů. Z celkových příjmů rozpočtu tak oba tyto výdaje ukousnou méně než 0,2 %. Kdyby byl stát soukromou firmou, taková „banalita“ by se nejspíš ani nedostala z finančního oddělení ke generálnímu řediteli. Dost možná by si dokonce vysloužila nálepku chyby při zaokrouhlování.

Děti se tak klidně mohou nacpávat mléčnou výživou se slevou a rodiče motivovat dvěma třemi stovkami k tomu, aby pracovali. A pokud by se ani napřesrok nedostávalo školek, nabídla i tady Sobotkova vláda řešení. Oprášila recept zděděný po Nečasově kabinetu a uzákonila dětské skupiny. Ty by sice rodičům mohly vyřešit problém s hlídáním dětí, od klasických školek se ale v jednom podstatném liší. Děti se v nich nebudou vzdělávat. Zdá se vám, že to tváří v tvář desítkám tisíc dětí, pro které se letos místo ve školce nenašlo, není podstatné? Na tuhle otázku je jen zdánlivě jasná odpověď. Tady by šly možná lépe zhodnotit peníze, o které státní kasa přijde kvůli zavedení 10% sazby DPH na výživu, léky a knihy a zvýšení dětské daňové slevy. Za stejnou sumu by totiž bylo možné pořídit na 600 tříd tzv. kontejnerových školek i s učiteli. Ty by znamenaly nejen hlídání, ale i vzdělávání pro více než 14 tisíc dětí.

Vzhůru na reformu
Úpravy daní a dětské skupiny ale nejsou jedinými splněnými vládními sliby. Jak dlouhodobě ČSSD deklarovala, ruší také důchodovou reformu, tedy přesněji druhý pilíř stávajícího penzijního systému. Ten byl sice ideálu na hony vzdálen a spíš představoval drasticky osekaný kompromis horko těžko protlačený v nesourodé koalici ODS, TOP 09 a VV, avšak i přesto malý krůček vpřed. Byl alespoň malou snahou o řešení dluhu z dob komunismu, snahou naučit Čechy, že bez vlastních úspor to do budoucna nepůjde.

Všechny problémy důchodového systému by reforma jistě nevyřešila, tím že ji ale Sobotkova vláda zmrazila, vyslala kódovaným signálem našim dětem alarmující vzkaz. „Aby důchodci, jejichž volební síla bude narůstat na úkor mladých, nešli o žebrácké holi, budeme muset v budoucnu zvýšit odvody na důchodové pojištění,“ stojí v tom vzkazu. Nárůst přitom rozhodně nebude malý. Jak ve své studii spočítali experti z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu, vzhledem ke stárnutí populace bude třeba odvody zvýšit ze současných 28 na 37 % v roce 2040 a takřka na 50 % hrubé mzdy v roce 2050. To nezní zrovna růžově.

Najezte se
A Potůčkova komise, která vládě radí, jak s důchody dál, se k černému scénáři nastíněnému ekonomy a demografy postavila vskutku šalamounsky. „Bojíte se o svůj důchod? Stát vám ho bude nově garantovat po čtvrtinu života,“ slibuje veřejnosti. To zní přece skvěle, ne? Lidé, kterým je dnes 48 let a méně, budou podle tohoto pravidla odcházet do penze výrazně dříve, než by tomu bylo podle dosavadních tabulek.

Ukažme si to na konkrétních číslech. Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) se dnešní osmačtyřicátnice dožijí v průměru 82,15 let, u stejně starých mužů je to 77,19 let. Aby nedocházelo k diskriminaci, bude ale třeba počítat s průměrem, tedy zhruba s 80 lety. Do důchodu by tedy dnešní osmačtyřicátníci podle představ Potůčkovy komise zamířili už v 60 letech. To je o pět let dříve, než se podle doposud platné legislativy předpokládalo.

Kdo to ale zaplatí, když dětí ubývá a penzistů je naopak víc? Dnešní osmačtyřicátníci to nebudou. Platit budou nejspíš ti, kdo budou za dvacet třicet let v produktivním věku. Inu, nejvyšší čas začít děti učit finanční gramotnosti. Chlapci a děvčata, schovejte si mléčnou výživu nakoupenou se slevou na horší časy!