Fake news jsou jako miny. Když vybuchnou, je zle, říká expert na sociální sítě

Mluvilo se o nich zejména ve spojení s americkými volbami, na internetu se ale objevují mnohem déle. Fake news, nebo také falešné zprávy, jsou stále hojněji zmiňovaným fenoménem. A sociální sítě jsou pak ideálním nástrojem, na kterém se potenciálně destruktivní informace, včetně obsahu přispívajícího ke „studeným konfliktům“, jakým jsou právě fake news, dají efektivně šířit.

Facebook a Twitter
Zdroj: Reuters Autor: Dado Ruvic

Falešné zprávy podle dopisu, který majitel Facebooku, Mark Zuckerberg, nedávno zveřejnil na své síti, patří mezi dva z nejčastěji zmiňovaných problémů, jimž v dnešní době sociální sítě čelí.

„Dát každému hlas bylo historicky velmi pozitivní silou pro veřejné diskuse, protože to zvyšuje rozmanitost sdílených myšlenek. Ale uplynulý rok rovněž ukázal, že to může tříštit náš společný smysl pro realitu. Je naší povinností zesílit dobré účinky a zmírňovat špatné,“ uvádí Zuckerberg v textu určeném pro víc než miliardu uživatelů této sociální sítě.

Sociální sítě jsou dvojsečná zbraň 

Podle Josefa Šlerky, vedoucího oboru Studií nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, hrají sociální sítě v kybernetických konfliktech velkou a zároveň velmi dvojsečnou roli. Jednak jsou poměrně levným způsobem, jak informace distribuovat, zároveň je ale velmi těžké zjistit, jaký je skutečný zásah takto distribuovaných zpráv.

„Pokud chcete oslabit něčí úsilí o to, aby se zapojil aktivně do řešení nějakého problému, kupříkladu konfliktu, který probíhá dneska mezi Ruskem a Ukrajinou, v té relativně podivně polohorké podobě na hranicích, tak se budete snažit generovat takové zprávy, kterými budete oslabovat důvěru třeba lidí ve vedení společnosti, ve stát, v to, že má smysl o ty hodnoty usilovat,“ uvádí Josef Šlerka. „No a když máte k dispozici sociální sítě, tak můžete kupříkladu volit celou sérii různých podob lží, pololží, polopravd.“

Josef Šlerka

„Fake news třeba dneska fungují něco jako miny v minovém poli. Ne všechny miny v minovém poli vybuchnou, ale když už na ni šlápnete, tak je zle.“

Josef Šlerka

„Fake news nebo různé lži, které zaplňují sociální prostor, dneska mají podobný charakter jako takové myšlenkové miny. Nejen že jako pár lidem 'utrhnou kus hlavy' a implementují tam myšlenky, které nejsou úplně v souladu s realitou, ale ještě donutí spoustu kamarádů kolem, aby ztratili čas vysvětlováním. A ve finále se tak poměrně intenzivně oslabuje jako celá schopnost se proti tomu bránit,“ komentuje Šlerka mechanismy účinkování falešných zpráv.

Společnost Socialbakers, která se zabývá analytikou sociálních sítí a kde Josef Šlerka působí, vydala v únoru průzkum, podle něhož tvoří fake news z 87 % odkazy, 10 % tvoří fotografie a zbývající 3 % jsou dezinformační videa.

Hlavním cílem informačních válek, jejichž součástí fake news jsou, je pak podle Šlerky snaha přimět druhou stranu k rozhodnutí, které je v souladu se zájmy první strany. Nejde ale jen o pouhou propagandu. „Často není důležité, jestli provedete to, co by jinak provedl ten druhý. Stačí, že se třeba jen koukáte jinam.“

Falešné zprávy se netýkají jen politiky, jde o samostatný fenomén

V dnešní době ale není možné v informačním poli nebýt. V informačních konfliktech jde podle něj především o „boj o srdce a mysl“ lidí, kteří se v daném poli pohybují. A tak sociální sítě hromadně přicházejí stále s dalšími nástroji, jimiž by falešné zprávy odhalily. Ať už proto, aby je pro uživatele viditelně označily, nebo proto, aby se alespoň pokusily bojovat proti jejich šíření.

Když se oprostíme od vnímání fake news v rovině jejich využití pro politický boj a budeme je vnímat jako samostatný fenomén, může jít o čistě reklamní byznys. „Osobně vím o lidech, co mají malé firmy, které se živí tím, že na Facebooku přepublikovávají překlady zpráv, často i nesmyslných. Ty podporují reklamou a žijí v podstatě z toho, že lidi na tyhle články klikají,“ říká Šlerka.

Do spojitosti s konzumací lživých informací také dává takzvaný „sleeper efekt“, tedy schopnost mnohem déle si pamatovat obsah zprávy, nikoli její zdroj. „I když vlastně v první chvíli víte, že je to nesmysl, tak ta informace zůstane uchovaná mnohem déle,“ uvádí.

„Když někdo fake news věří, o opaku ho přesvědčíte jen těžko“

Neopomenutelnou roli v šíření zpráv hrají uživatelské sociální bubliny. Ty jsou právě druhým z aspektů, které Mark Zuckerbeg vidí jako problematické pro budoucnost Facebooku. Ten svým uživatelům předkládá obsah třetích stran, přičemž lidé dostávají zprávy dle svých vlastních preferencí.

Tím tato sociální síť podporuje zúžený náhled na svět, jenž může pramenit právě z konzumace „falešného“ obsahu. Ti, kteří jsou pevně rozhodnuti takový obsah konzumovat, ho budou konzumovat i nadále, navzdory tomu, že sociální sítě budou na pochybnost původu takových informací upozorňovat.

„Naším úkolem je pomoci lidem vidět mnohem komplexnější obraz, nejen alternativní perspektivy.“

Mark Zuckerberg

Jiný efekt by ale snaha médií upozorňovat na dezinformace mohla mít na většinu uživatelů. „Protože takových lidí nakonec je nejvíc – těch, co mají jasně vyhraněný a neměnný názor na cokoliv je vlastně docela málo. Většina lidí si o něčem něco tak nějak myslí a je připravena ten názor nějakým způsobem upravit,“ dodává Šlerka. Právě vůči těm by podle něj mohly mít snahy upozorňovat na fake news kýžený efekt.

V tomto ohledu vnímá jako převážně pozitivní zřízení Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH). To začalo fungovat na ministerstvu vnitra počátkem roku 2017. Zabývá se mimo jiné bojem proti zahraničním i domácím dezinformacím a propagandě na internetu. Dezinformace podle svého prohlášení neodstraňuje, hodlá na ně pouze upozorňovat.

V podobě, ve které se zatím profiluje, se totiž nesoustředí na komunikaci s masami lidí. Namísto toho upozorňuje a uvádí na pravou míru informace, jež by svým charakterem mohly narušit některé bezpečnostní aspekty společnosti. Podle Šlerky se ale stále velmi podceňuje bezpečnostní riziko úředníků, kteří potenciálně dezinformačním zprávám věří a sami je dále sdílí.

Dezinformace mohou vznikat i přebíráním zpráv ze zahraničí 

Nebezpečnější než samotné fake news jsou podle Josefa Šlerky měkké posuny, které se dějí zejména při nekvalitním přebírání zpráv klasickými médii ze zahraničních zdrojů. V překladech lze snadno ztratit podstatu informace, nebo její smysl.

Jako příklad uvádí případ synagogy ve Wuppertalu. V červenci 2014 na ni zaútočili tři muži a podpálili ji molotovovými koktejly. Rozsudek pak byl v některých médiích prezentován jako „přiměřený akt nesouhlasu“ nebo „přiměřená kritika politiky Izraele“. Soud sice rozhodl, že jde o kritiku Izraele, slovo „přiměřený“ se ale v rozsudku vůbec neobjevilo. 

„BBC udělala krok správným směrem“ 

Jako vhodný příklad pak uvádí přístup britské BBC, která se rozhodla, že bude publikovat až skutečně ověřené zprávy. Podle něj by bylo rozumné, aby média odmítla doktrínu „nejdřív informace, pak ověření, a aby opravdu zvažovala, že titulek není jenom clickbait, ale je to to, co rámuje sdělení, a tedy to, co určuje čtení zbytku textu.“

„Odbyté redakční práce, které ještě v kombinaci s touhou po tom clickbaitingovém titulku, tedy takovém, který přitáhne pozornost, ale nakonec vlastně nesouvisí s tím obsahem, tohle tvoří strašlivý koktejl, který dlouhodobě znedůvěryhodňuje mainstreamová média a fake news se pak samozřejmě daří o to víc,“ dodává Šlerka.