Novináři dostali náhubek, ne všechny informace bude možné zveřejnit

Praha - Ve středu vstoupila v platnost novela trestního řádu, která zásadně mění přístup k informacím týkajícím se trestných činů. Nový zákon střeží identitu obětí vážných trestných činů před nežádoucí medializací. O nich nebude policie smět sdělit žádná fakta a média je nesmějí identifikovat ani na základě informací z jiného zdroje. Kromě toho policie již nebude smět zveřejnit jméno člověka, kterého podezírá z trestného činu, a to až do soudního procesu. Nicméně pokud se média jméno dozvědí jinak, budou sice moci identitu podezřelého zveřejnit, policie jim ji však nepotvrdí. Zveřejnit ji mohou ale jen v případě, že jméno pachatele nepovede k identitě oběti. Novela trestního řádu také pod hrozbou finanční sankce a až pětiletého vězení zakazuje zveřejnění informací z policejních odposlechů, pokud nebyly použity před soudem jako důkaz.

Od dubna by se tak na veřejnost nemělo dostat jméno politika, který uvízl v policejních odposleších. Poslanec ODS Marek Benda totiž do novely vpravil, že se tak může dít jen s jeho souhlasem. Teď však nastává otázka, zda politici budou dávat souhlas s uveřejněním jejich jména, zachytí-li je nějaké odposlechy. Benda se domnívá, že většina politiků nebude dávat souhlas k uveřejnění přepisu jeho soukromého rozhovoru. „To myslím, že vám nebude dávat nikdo, nejenom politici,“ dodává Benda pro pořad ČT 168 hodin.

Problém úniku odposlechů, ale není v médiích. Je nutné jej řešit u zdroje.

„Jestliže jde o to, že stát není schopen zamezit úniku policejních odposlechů, tak to přece nemůže řešit tak, že nasadí ten pověstný nebo příslovečný náhubek ostatním.“ (Michal Petrov, šéfredaktor zpravodajství ČT.




Jen těžko bychom se dočkali souhlasu manažerů H-Systému

Určitě by ho nedali manažeři zkrachovalého H-Systému. Jejich poškozené klienty zastupovala advokátka Hana Marvanová. V roce 2001 zveřejnila přepisy policejních odposlechů. Dočetla se v nich totiž, že podnikatelé se přes politické vazby snažili trestní stíhání zastavit. „A ty tlaky vedly až od premiérova poradce pana Šloufa. Tehdy, když to bylo zveřejněno v médiích, tak potom to přispělo k tomu, že se nepodařilo na základě těchto tlaků to vyšetřování zastavit a ti pachatelé byli postaveni před soud a nakonec i ten hlavní pachatel, pan Smetka, byl odsouzen,“ vysvětluje Marvanová potřebu, aby se některé věci dostaly na veřejnost.

Nicméně existuje i možnost, že odposlech může být zveřejněn, a to v případě, že obsah nahrávky splňuje kritéria veřejného zájmu. Již dnes existují případy, které řešily evropské soudy, kdy stát prohrál spor právě o to, že žaloval médium za zveřejnění nahrávky telefonního rozhovoru, která obsahovala informace o korupčním jednání politika.

S ochranou oběti mnohdy budeme chránit i pachatele

Právník Ondřej Závodský píše o tzv. náhubkovém zákoně disertační práci. A upozorňuje, že novela vystaví stopku mnoha dalším informacím, na které dosud veřejnost právo měla. „Takováto šíře zákazu sdělování informací nemá ve vyspělém světě obdoby,“ tvrdí Závodský. Policie totiž již nebude smět zveřejnit jméno člověka, kterého podezírá z trestného činu, a to až do soudního procesu. A rozsáhlou ochranu získají oběti zločinů. Jednak ty do 18 let a dospělí pak u 33 přesně vyjmenovaných trestných činů. Jejich jména se veřejnost nedozví vůbec. „V zásadě jde o trestné činy, které mají mít svým dopadem, pokud jsou zveřejněny, zvlášť difamující účinky, to znamená trestné činy proti životu a zdraví, trestné činy, jako je znásilnění, pohlavní zneužívání nebo kuplířství,“ vysvětloval novelu ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Kvůli ochraně oběti tak mnohdy nepůjde zveřejnit ani jméno pachatele. Třeba se zveřejněním jména rodiče totiž odhalíte i identitu potomka. A tak na veřejnost nepronikne například jméno politika, který na své dítě neplatí alimenty. „Já si myslím, že o tom nemůžete informovat. Nemůžete informovat o tom dítěti samozřejmě a nemůžete informovat ani o něm, takže já si nedovedu představit, jak se média popasují s tím, aby se nedostaly do rozporu s tím zákonem,“ obává se Marvanová.

Uvést jméno oběti budou média smět jen s jejím písemným souhlasem. V případě oběti pod 18 let jejího zákonného zástupce. Při přímém přenosu už tak neuvidíte, když na fotbalovém zápasu dýmovnice zraní 12letého chlapce. O získání písemného souhlasu od rodičů se Česká televize v tu chvíli nemůže, logicky, ani pokusit.

Až v dubnu stane u soudu za vraždu Václava Kočky ml. Jan Ďuričko, média by podle této novely nesměla zveřejnit vůbec Kočkovo jméno, jakožto oběti. Neboť od něj jako od oběti média nemají jeho souhlas, který již ani získat nemohou. Zákon se totiž vůbec nezaobírá situací, jak získat souhlas od oběti, která už nežije a která je plnoletá.

Striktně podle zákona to znamená, že až budou média informovat o bývalé prokurátorce Ludmile Brožové - Polednové, uvedou jen to, že sedí ve vězení za podíl na justiční vraždě, ale ne koho. Vražda totiž spadá do oněch 33 trestných činů, u kterých zákon oběť chrání. A média, opět, nebudou mít její písemný souhlas. „Můžeme mluvit o pachateli, to znamená o paní prokurátorce Brožové, ale nemůžeme mluvit o Miladě Horákové, která je obětí, tudíž její jméno se nesmí zveřejnit,“ podotýká náměstek generálního ředitele Jiří Majstr.

Nicméně i po 1. dubnu bude pravděpodobně možné hovořit o Miladě Horákové i o Václavu Kočkovi mladším. Svou roli zde totiž hraje i skutečnost, že totožnost těchto obětí je již veřejně známá. Problém však nastane u nových případů, kdy bude nutné důsledně chránit totožnost obětí dle zákona. Zveřejnění informací o obětech zločinů však bude možné také v případech, jestliže to bude v zájmu obětí nebo ve veřejném zájmu - třeba kvůli identifikaci nebo při únosu.

Výrazně chudší bude veřejnost i u informací o ochraně majetku

Podle ministerstva spravedlnosti trestný čin krádeže není ve výčtu trestných činů, o jejichž obětech nelze zveřejňovat informace, tudíž o vykradení bytu prezidenta i kohokoli jiného lze tedy informovat. Nicméně problém nastane, jak by takové vykradení bytu bylo vlastně nakonec právně kvalifikováno, protože prostou krádež sice seznam opravdu nezahrnuje, vyloupení obydlí ale spadá pod paragraf 238, porušování domovní svobody. A na to už zákon pamatuje.

Sněmovna si pořídí automatické nehybné kamery

To ovšem není zdaleka vše. Poslanci Lubomíru Sukovi (ODS) se povedlo prosadit vyhnání novinářských kamer ze sněmovní kuloárů. A ve vzduchu je další omezení, které zákáže televizním pracovníku zpracovávat záznamy z poslaneckého jednání. To by měli dělat najatí lidé, kteří budou pracovat s plně automatickými a nehybnými kamerami. „Dojde k tomu, že divák uvidí prefabrikované záběry a neuvidí mnohdy místa kde se opravdu něco děje,“ konstatoval šéfredaktor Redakce zpravodajství ČT Michal Petrov.

Důvodem tohoto omezení prý je, že moc kamer ohrožuje poslancovo bezpečí. Proti zákazu točit se ČT ohradila dopisem předsedovi sněmovny a na problém poukazují i další televize a také Strana zelených.

Marek Benda
Marek Benda
Více fotek
  • Marek Benda autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/767/76623.jpg
  • Hana Marvanová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/767/76624.jpg
  • Pokoj, kde byly týrané děti celé dny zavřeny autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/359/35811.jpg
  • Ludmila Brožová-Polednová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/691/69055.jpg