Piráti neporušili zákon, když zveřejnili seznam sponzorů stran

Praha - Česká pirátská strana neporušila podle Úřadu pro ochranu osobních údajů zákon o ochraně soukromí, když na webu svého projektu PirateLeaks zveřejnila údaje o sponzorech politických stran. Mluvčí pirátské strany Jakub Michálek tento verdikt očekával. „V případě pirátské strany nebylo šetřením prokázáno, že došlo k porušení zákona,“ říká mluvčí úřadu Hana Štěpánková. Úřad své rozhodnutí zdůvodní příští středu na tiskové konferenci. Pirátská strana na svém webu zatím zveřejnila data z výročních zpráv o hospodaření stran z let 2008 a 2009, které byly dosud přístupné jen v sídle sněmovny.

Zveřejňování stranických sponzorů na internetu je jedinou možností, jak zefektivnit kontrolu hospodaření a rozhodování politických stran, uvedl již dříve mluvčí pirátské strany Jakub Michálek.

České politické strany a hnutí musí nyní svoje sponzory a dary zveřejňovat ve výročních zprávách za příslušný kalendářní rok a tyto zprávy každoročně předkládají sněmovně ke kontrole. Musí v nich zveřejňovat například darovací smlouvy nad 50 tisíc korun i seznamy dárců: jak jednotlivců, tak firem. Veřejnost do těchto zpráv může nahlížet v knihovně Poslanecké sněmovny.

Pirátská strana seznamy uveřejnila na internetu beze změny, i s rodnými čísly i adresami stranických sponzorů. Kvůli tomu se věcí zabýval úřad pro ochranu soukromí. Michálek předpokládal, že úřad „dospěje k tomu, že tento postup je v souladu se zákonem“. Strana se podle něj programově soustřeďuje na rozlišení mezi veřejnými a soukromými informacemi.

„Soukromí chceme chránit. V tomto případě je však zpráva prohlášená za veřejnou přímo zákonem,“ upozornil Michálek. Podle něj z toho plyne, že zpráva je veřejná a bez jasné identifikace, kdo je skutečně sponzor, by údaje z ní pozbývaly smyslu.

Česká pirátská strana se při spuštění PirateLeaks inspirovala projektem WikiLeaks, který v roce 2006 založil australský internetový aktivista Julian Assange. PirateLeaks chce podobně jako její slavný vzor zveřejňovat utajené nebo těžko dostupné dokumenty, které jsou podle jejích tvůrců „ve veřejném zájmu“.