Vágnost smlouvy ACTA může vést k bezmeznému šikanování, tvrdí právník

Praha – Nejskloňovanější dokument současnosti - smlouva ACTA, která stanovuje pravidla pro potírání porušovatelů duševního vlastnictví na internetu, je v současné podobě příliš nekonkrétní až vágní, z čehož při jejím přejímání do legislativy může plynout velký prostor pro různý výklad. Myslí si to právník Vratislav Urbášek. V důsledku navíc může vést k potírání presumpce neviny a k zavedení namátkových plošných kontrol, o jejichž adekvátnosti v konkrétních případech budou rozhodovat pouze policisté, kriminalisté či celníci. „Neodvážím se vůbec spekulovat, na základě jakých kritérií, ale to už je úplně jiná kapitola,“ dodává Urbášek.

Zástupci 22 unijních států včetně České republiky minulý týden připojili pod dohodu svůj podpis, čímž se země zavázaly k tomu, že obecné zásady promítnou do svého právního systému. Podle Urbánka je právě toto největším problémem celé smlouvy. „Vzhledem k tomu, jak je smlouva postavená, je otázka, jakým způsobem bude promítnuta do české legislativy, a v jaké formě se bude vyžadovat ve vztahu k občanům ČR,“ sdělil právník. Podle něho právě obecnost smlouvy dává možnost zájmovým skupinám ovlivňovat podobu konečných zákonů v každém ze signatářských států.

Zanášení obecných protipirátských zásad do konkrétního právního systému může podle Urbáška znamenat velmi široký výklad – politici tak mohou nekonkrétnost smlouvy ACTA jednoduše využít k prosazení takových zákonů, které se jim budou hodit. V praxi to může znamenat extrémně přísná opatření, ale také prakticky shodné podmínky jako dosud.

„Situace je taková, že máme dokument, o němž dvě skupiny říkají jiné věci. Máme piráty, kteří smlouvu odmítají, a poté státní orgány, které říkají: 'Nebojte se. Všechno už máme a nic není potřeba měnit.' Co je na tom nejhorší, že obě strany v té dohodě nachází argumentaci pro to své stanovisko. Základním problémem smlouvy ACTA z mého pohledu je její vágnost,“ vysvětluje Urbášek.

„Já bych nerad, aby vznikl dojem, že hájím nezákonné užívání duševního vlastnictví, to v žádném případě. Souhlasím s tím, že duševní vlastnictví má být hlídáno, ale prostředky přiměřenými.“


Urbášek označil za velmi kontroverzní fakt, že dohoda dovoluje při podezření z porušení autorských či jiných práv konkrétní věc na určitou dobu zadržet. „Záleží na tom, jak bude vypadat legislativa, ale vezměme si konkrétní příklad – vy jako podnikatel budete někam cestovat, oni vás podle práva zkontrolují, ten notebook vám zadrží, nicméně vy v něm budete mít důležitou dokumentaci pro vaše pracovní jednání. Kdo bude odpovídat za případnou škodu, kvůli které nebudete moci dokončit jednání? Bude za to tedy odpovídat stát? A co tedy stát porušil tím, že skutečně legálně někoho zkontroloval? - v tom vidím velký problém,“ dodal Urbášek.

Právník se během pořadu Interview ČT24 vyjádřil také k další z hojně diskutovaných pasáží, podle které mají lidé povinně hlásit porušování autorského práva. Stát při takovém zatajení podle smlouvy musí zasáhnout. „To je další z těch bodů, které si úplně neumím představit, jakým způsobem bude stát zasahovat, jestliže o tom nebude mít povědomí… Neumím to úplně vyložit a sám očekávám, jak stát a poslanci uchopí tohle ustanovení a jak ho zavedou do praxe.“

Advokátovi se rovněž nelíbí nejasnosti kolem výboru ACTA, který je oprávněn měnit kontroly a postupy zavedené dohodou bez konzultace. „Ten dokument naprosto neobsahuje způsob volby těchto členů. Neobsahuje způsob, jakým ten výbor bude dál jednat, jaké jsou odpovědnosti jeho členů,“ zmiňuje.

Podle Urbáška navíc smlouva s tak zásadním dopadem měla před schvalováním projít veřejnou debatou. Její obecný rámec začal vznikat už v roce 2006 a první zmínky unikly na veřejnost prostřednictvím serveru Wikileaks. „Je to přinejmenším neobvyklé. Zůstává pravdou, že mezinárodní obchodní smlouvy bývají vyjednávány v tajnosti, nicméně nedomnívám se, že toto je ten případ. My se za stávající situace bavíme o mezinárodní smlouvě, která má naprosto stěžejní dopad na většinu veřejnosti a na klíčové komunikační médium 21. století. Stejně tak nepovažuju za úplně standardní reakci například Evropského parlamentu. Jestliže přijde standardně ujednaná smlouva, není obvyklé, aby europoslanec–zpravodaj na tu roli okamžitě rezignoval a řekl, že toho se účastnit nechce,“ komentoval právník.

Na úskalí smlouvy pro její praktické využití upozornil svým sloupkem v Lidových novinách také odborník na internetovou komunikaci a pedagog FF UK Josef Šlerka. Komplikace podle něho může přinést například klíčová pasáž, podle které musí všechny signatářské státy posuzovat jakožto trestní čin jakékoliv porušování autorských práv v komerčním měřítku. Za komerční měřítko se považuje přímá či nepřímá obchodní či hospodářská výhoda.

Právě pojmy „komerční měřítko“ či „nepřímá výhoda“ mohou být podle Šlerky chápány velmi nejednoznačně, což může při vymáhání práva vést k absurdním situacím. „Bude trestně odpovědný každý, kdo použije útržek písně do uměleckého remixu? Přeci může novou skladbu hrát někde za peníze? Budeme zavírat učitele, kteří namnoží pro studenty studijní materiál? Vždyť jim přeci dali nepřímou výhodu tím, že je ušetřili od placení nákladných učebnic?“ píše Šlerka v deníku.