Kvalita versus sledovanost? ČT spustila nové hodnocení vysílání

Praha - Jak se dá změřit kvalita vysílání? Je známkou kvality vysoká sledovanost? Co má být cílem tvůrce? Dosáhnout co největšího diváckého ohlasu, nebo zpracovat novou oblast, která ale zajímá jen specifickou skupinu lidí? A co všechno má být financováno z veřejných peněz? To jsou otázky, na které se snaží kulturní svět najít odpověď snad po celou dobu své existence. V roce 2013 začne Česká televize systematicky měřit úroveň a míru naplňování veřejné služby, k čemuž ji zavazují Zákon o České televizi a Kodex České televize. Inspirovala se u britské BBC a spustila nový výzkum hodnocení vysílání s názvem Tracking. Výzkum je součástí metody RQI, kterou Česká televize začala zčásti používat loni na podzim.

Objektivitu, důvěryhodnost i rozmanitost ve vysílání bude hodnotit nový průzkum České televize. Hodnocení spokojenosti má být protiváhou ke klasickému měření sledovanosti, které ukazuje především zájem většinového diváka. Mezi posuzované oblasti se řadí rozmanitost názorů prezentovaných ve vysílání, podávání pravdivého obrazu skutečnosti a objektivita, všestrannost a vyváženost informací. Výsledky průzkumu budou prezentovány pololetně a poslouží ke dvěma účelům: vedení České televize k tvorbě a plánování programu a Radě ČT jako podklad pro hodnocení České televize.

Generální ředitel České televize Petr Dvořák:

Petr Dvořák„Podobný systém hodnocení veřejné služby používají veřejnoprávní média standardně v zemích západní Evropy. Při tvorbě metodiky pro Českou televizi jsme se inspirovali nejvíce ve Velké Británii a v Nizozemí. Zároveň jsme ji ale přizpůsobili specifikům českého diváka i dosavadním měřením. Zavádění hodnocení veřejné hodnoty je tak pro Českou televizi logickým vývojem, kterým se navíc stává průkopníkem mezi veřejnoprávními médii střední a východní Evropy.“


Britská metoda RQI, jejíž zkratka se skládá z anglických slov reach (zásah), quality (kvalita) a impact (dopad), hodnotí zásah pořadů a žánrů v rámci jednotlivých diváckých skupin a jejich kvalitu a dopad na diváckou obec. Výzkumy uspokojení široké skupiny diváků doplňují elektronicky měřenou sledovanost a monitoring nových médií, tedy sledovanosti na internetu. Podobné měření není v zemích s dlouholetou tradicí médií veřejné služby, například ve Velké Británii či Nizozemí, ničím novým. Ve středo- a východoevropském prostoru se ale Česká televize stává průkopnicí.  

K čemu vlastně potřebujeme veřejnoprávní média?

Komerční média žijí z reklamy. A v zájmu reklamního trhu je, aby danou reklamu vidělo co nejvíce lidí. Komerční média se proto orientují na většinového diváka. Zkušenost bohužel ukázala, že koncentrace na většinového diváka většinou vede k poklesu úrovně informovanosti veřejnosti a ke snížení názorové rozmanitosti vysílání či k absenci kulturních pořadů určených diváckým skupinám s náročným uměleckým vkusem.  

Co je ve veřejném zájmu?

Samozřejmě existuje celá škála názorů, co je a co už není ve veřejném zájmu. Téma je to poměrně ožehavé, poněvadž se jedná o to, co vlastně máme platit z našich daní a co už ne. Jeden z názorů tvrdí, že ve veřejném zájmu je jakákoli činnost, pokud je prospěšná alespoň některým skupinám populace a nikomu jinému neškodí. Jiní zastávají názor, že veřejný zájem je to, co je zájmem většiny a veřejnoprávní média by tedy měla vysílat pro většinového diváka. Ti nejradikálnější jsou pak toho názoru, že ve veřejném zájmu mají být jen věci prospěšné všem členům společnosti, neboť veřejnost jsou „všichni“. 

Ve veřejnoprávním médiu se ale není možné spoléhat jen na většinový názor veřejnosti, protože přizpůsobování vysílání těmto názorům má obdobné dopady jako tlak reklamního trhu. Oslabení měřítek estetiky i etiky, povrchní, homogenní názory, žádné experimenty. Podle zákona má tedy vysílání uspokojit co nejširší spektrum diváků.

Vysílání České televize usiluje o dosažení následujících cílů:

  • Zvyšování informovanosti občanů
  • Udržování a rozvoj občanské společnosti a demokracie
  • Podpora vzdělanosti a vzdělávání
  • Stimulace kreativity a kvality v kultuře
  • Prezentace České republiky, jejích regionů a komunit
  • Přibližování (představování) světa občanům České republiky
  • Poskytování výdobytků nových telekomunikačních technologií a služeb veřejnosti