Bojíte se o svá data po smrti? Objednejte si „digitální havrany“

Praha – Společnost Google znovu oživila citlivou otázku, co se stane s daty na internetu po smrti uživatele. Pozůstalí totiž často nemají hesla například k emailovým schránkám nebo facebookovému účtu a dostat se pak k takovým datům může být problém. Google teď nově umožní lidem, aby si za svého života zvolili, co se s jejich daty stane po smrti. Lidská invence však nabídku Google už přebila. Na internetu úřadují společnosti specializované na digitální pozůstalost, které nabízejí elektronický „život po životě.“  

Podle serveru britské BBC se Google stal prvním velkým hráčem na internetu, který intimní téma smrti a osobních elektronických dat řeší. Uživatelé si nově můžou zvolit, zda budou jejich data po určité době smazána, nebo přeposlána konkrétnímu člověku. Na výběr budou mít čtyři časové úseky: tři, šest, devět nebo dvanáct měsíců od data, kdy byl účet naposledy použit.  

Google má jako globální internetový hráč ve svém portfoliu hned několik služeb: e-mailové účty, populární videoserver Youtube, nástroje pro sdílení fotek Picasa nebo sociální síť Google+. Tam všude si mohou uživatelé určit, co se stane s jejich daty po smrti. 

Smazat profil na Facebooku: nadlidský úkol 

Horší je to už u sociální sítě Facebook, která má ve světě i v Česku mnohem více uživatelů než Google+. Facebook dlouhou dobu profily mrtvých uživatelů neřešil, po velké kritice pak zavedl možnost, že profil částečně uzamkne a promění ho na vzpomínkový profil. Mrtvého uživatele v takovém případě nelze označovat na fotkách, jeho jméno nenabízí vyhledávač a na profilu přestanou vyskakovat zprávy automatických aplikací (např. aktuální horoskop). 

S tím se však někteří pozůstalí nespokojí a logicky chtějí, aby profil mrtvého zmizel úplně. To je však běh na dlouhou trať – na společnost se totiž mohou obrátit jen „autorizovaní pozůstalí“, což se ovšem v elektronické komunikaci s americkou firmou obtížně prokazuje. Loni se dokonce musel pár z amerického Wisconsinu obrátit na soud, aby získal přístup k účtu jejich 23letého syna, který spáchal sebevraždu.

O spoustě zemřelých se navíc ani Facebook nedozví, profily tak žijí dál svůj virtuální život. Podle amerického serveru The Huffington Post je teď na Facebooku zhruba 30 milionů účtů, které přežily své majitele - jenom v loňském roce zemřely podle odhadů tři miliony uživatelů. V budoucnu jich ovšem bude ještě přibývat, sociální síť se tak zároveň stává virtuálním hřbitovem.

Server BuzzFeed navíc letos upozornil na to, jak je snadné někomu změnit profil na vzpomínkový a tím ho de facto vymazat z Facebooku. Stačí totiž vyplnit formulář se jménem a emailovou adresou zemřelého (nebo vašeho nepřítele), připojit úmrtní list s podobně znějícím jménem a Facebook profil přepne. BuzzFeed takto „pohřbil“ svého newyorského reportéra Johna Herrmana, když Facebooku poslal úmrtní list 78letého Johna Herrmanna z Nebrasky (psán se dvěma „n“). Oběť podobného vtípku pak stráví dlouhý čas přesvědčováním Facebooku, že je stále naživu.


Čmuchalové po on-line účtech

Někteří uživatelé však na internetu využívají desítky služeb: kromě e-mailu a sociálních sítí mají třeba účty na eBay, Amazonu, využívají internetové bankovnictví nebo platební systém PayPal. V takovém případě je pak pro pozůstalé prakticky nemožné se ke všem účtům dostat. Proto jsou na internetu specializované společnosti zaměřené právě na vyřizování digitálních pozůstalostí. 

Jednu z nich založila Němka Birgit Janetzkyová a funguje tak, že IT odborník nejdříve prohlédne počítač zesnulého a hledá stopy po on-line účtech. Tento seznam pak předá pozůstalým, kteří rozhodnou, jak s objevenými daty naložit. Mohou třeba rozhodnout o smazání on-line profilů nebo vyplacení peněz ze služby PayPal. V takovém případě platí klient fixní částku za prohledání počítače; další náklady jsou pak individuální podle požadavků.

Několik podobných firem působí i v Česku - za tisíc korun si lze dokonce objednat i službu "hlas ze záhrobí", pozůstalí pak dostanou předem domluvený vzkaz nebo třeba i pohlednici k výročí svatby. 

Celá řada firem pak pracuje na trochu jiném principu: klienti si u nich založí účet – tam uloží data, která jsou pak v případě smrti odeslána určeným osobám. V USA patří mezi nejznámější legacylocker.com nebo deathswitch.com a podobné firmy působí i v německy mluvících zemích (Xsen.de, securesafe.com). Většinou jsou přitom informace šifrované a společnost spravující servery se k nim nedostane. Při registraci dostane uživatel přístupový kód, který může poskytnout člověku těšícímu se jeho důvěře.

Podle odborníků na dědické právo lze ovšem i v případě digitální pozůstalosti zvolit tradičnější postup. Pokud si někdo nepřeje, aby po jeho smrti vyšly najevo například fotky, konverzace, neřkuli pornografická sbírka, může jmenovat vykonavatele a prostřednictvím poslední vůle ho instruovat, jak s informacemi na disku naložit. 

Na internetu už je dokonce bezplatná sociální síť DeadSoci.al zaměřená právě na elektronickou komunikaci „ze záhrobí“. Uživatelé si tam mohou prostřednictvím kalendáře naplánovat zprávy, které se pak objeví na sociálních sítích po jejich skonu: služba je propojená s Facebookem, Twitterem i Google+. Síť založil londýnský podnikatel James Norris – inspirovala ho prý časová osa na Facebooku, která zobrazuje život uživatele od jeho narození: „Zdá se to jako další logický krok. Proč by smrt měla ukončit konverzaci?“ táže se Norris. Hlavním problémem je ovšem plánování – většina lidí logicky netuší, kdy nadejde jejich čas. Služba tak zaujme hlavně ty, kteří už vědí, že jsou jejich dny sečteny.