Zahraniční tvorba na Déčku: Žádný krutý řezačky!

Více než polovinu pořadů na dětské stanici ČT :D zabírá zahraniční tvorba. Proč převažuje, co konkrétně zahrnuje a jak se vybírá, přiblížila v rozhovoru Silvie Šustrová, vedoucí plánování a skladby Déčka.

Začněme čísly. Jak velký podíl má v programu Déčka zahraniční tvorba?

V tuto chvíli je to kolem 60 procent. Počítáme ale s tím, že postupně bude podíl české tvorby čím dál větší na úkor akvizice.

Proč zahraniční věci převažují?

Problém je trochu v tom, že tu dlouhodobě nevznikalo dost pořadů, které by byly vysloveně cílené na děti. Už vůbec ne na úzké dětské divácké skupiny, pro které Déčko vysílá, tzn. pro děti od čtyř od osmi let a pak pro děti od osmi do dvanácti let. Že bychom sáhli do archivů a vysílali celý den pouze česky, je nemožné. Navíc dnešním dětem, které vyrůstají v docela jiné mediální době, nemůžete pustit úplně všechno, co bylo natočeno dříve. Nezajímalo by je to. Chceme českou tvorbu rozšiřovat, ale postupně. Vznik nových pořadů je závislý na možnostech tvůrčích skupin, personálních i finančních.

Je stanoveno, kolik pořadů by v ideálním programu mělo být převzatých a kolik původních?

V tuto chvíli je to určeno především možnostmi archivu a rozpočtem. To, že je pořad český, je pro nás obrovské plus. Na druhou stranu nám jde především o to, aby byl pořad kvalitní, a takovým může být klidně německý, francouzský nebo britský; hodně se soustředíme na evropskou tvorbu.

Takže občasné kritiky k Déčku, že co je české, je pro děti lepší, nejsou příliš namístě…

Není tu ani dost tvůrců, kteří by byli schopni dodat tak kvalitní pořady, jaké přebíráme od BBC nebo třeba australských televizí. Díky větší divácké základně si mohou dovolit náročné projekty, třeba cestovatelské pořady. Pro nás by byly drahé, ale takhle můžeme mít věci od veřejnoprávního producenta, které splňují naše nároky na kvalitu.

Jak takový výběr vlastně probíhá?

Jedna možnost při skladbě programu je vybrat z toho, co už je nachystané a k čemu máme vysílací práva. To je případ několika osvědčených pořadů, které přebíráme z Kouzelné školky nebo Kavčího hnízda. Zároveň se ale kupovalo velké množství nových programů už speciálně pro Déčko. Je velké štěstí, že v oddělení převzatých pořadů jsou lidé, kteří se dlouhodobě specializují na dětskou tvorbu, a mají tudíž velký přehled. Pro Déčko vybírá obsah zhruba šest akvizičních dramaturgů, každý je zaměřený na trochu jinou tvorbu, jiné země, jiné distributory.

Ptali jste se i dětí, co by na Déčku chtěly vidět?

Dělal se výzkum, v němž odpověděly, že nejvíc ze všeho by chtěly vidět „krutý řezačky“. Krutý řezačky sice nemáme, ale máme spoustu jiných pořadů, které jsou třeba „řezačky“, ale ne kruté, naopak vtipné a ještě je na nich něco vysvětleného. Patří k nim dvě vlajkové lodě vzdělávacích pořadů. Děsivé dějiny, zábavným, muzikálovým způsobem se spoustou fórků udělaný dějepis, a 60 zvířecích zabijáků, které dětem ukazují, jaká zvířata jsou na světě nejnebezpečnější.

„Zábavné vzdělávání“ je koneckonců i jedno ze základních hesel Déčka…

Ano, tím se, myslím, nejvíc liší od ostatních dětských televizí.

Takže žádné řezačky rovná se žádné japonské animáky?

Japonské seriály, které se k nám dostaly, jsou v drtivé většině skrytou reklamou na hračky. A přitom existuje tradice velmi kvalitních titulů, po kterých bychom rádi výhledově sáhli. Zatím jsme do programu zařadili jen americký seriál inspirovaný japonskou animací - Avatar: Legenda o Aangovi. Ovšem ten je všeobecně dobře přijímaný, pokud jde o kvalitu, není to nesmyslná krutá řezačka s blikajícím pozadím, ale nese nějaký význam. Dvanáctiletý hlavní hrdina má spojit harmonií válkou rozdělené národy. Zase je tu přidaná etická hodnota a řezačky nejsou nijak podstatné. Také budeme vysílat celovečerní filmy japonského génia Hajaa Mijazakiho, ověnčené mnoha cenami.

Přály si děti ve vysílání ještě něco jiného, co jste jim splnit mohli?

Ukázalo se, že opravdu klíčem k jejich pozornosti je humor. V podstatě u všech pořadů je humor přítomný, i vzdělávání je zábavné. Protože když se děti baví, jsou ochotny se něco naučit anebo zapomenou, že je tam zároveň schované i nějaké poučení. Snažíme se ale zábavu a vzdělávání prokládat. Nefunguje to tak, že by si děti sedly k televizi a my jim řekli: Tak, teď bude fyzika, pak chemie a pak astronomie, tak seďte a učte se. Přičemž i v zábavě se ale snažíme, aby vždycky měla něco navíc.

Co tedy v programu patří k tomu odpočinkovějšímu?

K vysloveně zábavným hraným pořadům patří dva komediální seriály. Kouzelníci z Waverly od Disneyho poběží každé ráno od pondělí do pátku. Je to seriál o rodince, která má čarodějnické schopnosti. O víkendu pak uvádíme něco trochu podobného - H2O: Stačí přidat vodu o třech obyčejných holkách, které se promění v mořské panny, když je polejete vodou. A zajímavé jsou také příhody mladého Leonarda da Vinciho, i když to je seriál oproti těm předchozím trochu víc vzdělávací.

To jsou všechno seriály vyrobené v poměrně nedávné době. Co nějaká klasika?

Pravděpodobně nejstaršími budou příhody Pipi Dlouhé punčochy a také Kačeří příběhy. Nebojíme se hrábnout ani do starých věcí, pokud jsou kvalitní a pokud máme dojem, že osloví děti i dnes. Což zrovna Kačeři nebo Gumídci mohou. Animace obecně stárne pomaleji než hraná tvorba.

Když zmiňujete animaci, té chce ČT na Déčku dávat výrazně větší prostor než dosud. Projevuje se to i na akvizicích?

Největší část akvizic zabírají animované seriály s různými styly animace. Především z Evropy. Známé tituly - kromě zmíněných například Bořka Stavitele či Ovečku Shaun - kombinujeme s novými věcmi, zaujmou třeba dobrodružství plastelínového Dráčka. Myslím, že dětem se bude líbit i medvídek Ludvíček anebo Martin Snílek, což je kluk, který se každý den probudí jako někdo jiný, jednou jako Egypťan, jindy jako kosmonaut. Nenásilně tak dětem představuje, čím vším může člověk být.

Mluvili jsme o animované i hrané zahraniční tvorbě, co ostatní pořady?

V Planetě Yó bude například pravidelná rubrika o novinkách vědy a techniky, přehled pro děti, co zajímavého se ve světě děje. A na téměř každý všední den připadá nějaký zahraniční sportovní pořad. V úterý Děcka v akci o mladých šampionech, ve středu adrenalinový magazín Divoké sporty, ve čtvrtek pořad Chci být fotbalovou hvězdou, což je dokumentární seriál o dětech, které soutěží o místo na prestižní akademii slavného anglického fotbalového klubu Everton. A v pátek známý formát v dětské verzi: Pevnost Boyard – supervýzva!

Jsou všechny zahraniční pořady vysílány v češtině?

Ano. Například v Děsivých dějinách jsou všechny muzikálové výstupy přezpívané a taky všechna grafika přeložená do češtiny. Bude to pravděpodobně nejpropracovanější česká verze pořadu, jaká kdy vznikla.

Takže v rámci vzdělávání neuvažujete o tom, že byste některé pořady dávali v originále?

To bychom chtěli, ale je poměrně složité najít formát, který nám to dovolí. Narážíme na problém, že děti ještě neumějí číst tak rychle titulky a zároveň neumějí angličtinu natolik, aby byly schopny porozumět delšímu mluvenému textu. Ale jakmile bude technicky možné, abychom vysílali duálně, tak pořady, u nichž to půjde, odvysíláme i v originále.

Prozraďte na závěr Váš tip. Co byste si Vy osobně ze zahraničního programu Déčka vybrala?

Velmi mě baví Děsivé dějiny a také Záhada částice S, kterou opakujeme. V ní ze světa zmizí všichni lidé starší čtrnáct let. Miluju taky Ovečku Shaun, Phinease & Ferba, a kdyby mi bylo deset, fakt by mě bavil Avatar a Kouzelníci z Waverly.