Dobře (na)časovaný Kajínek

Praha – Informace o tom, že se policejní inspekce znovu zabývá kauzou Kajínek, který má tak opět naději na obnovu procesu, se nečekaně postaralo o další promo filmové verze „příběhu, který znáte… nebo ne?“. Petr Jákl, producent snímku, spoluscenárista i debutující režisér, vypouští Kajínka po kouskách, inspirován hollywoodskou propagací, aby návnada na konci navijáku byla co nejlákavější. 107minutový snímek uvidí veřejnost v kinech poprvé 5. srpna. Za práva k němu prý filmaři zřejmě nejznámějšímu českému vězni vyplatili pětimístnou částku, i když ji, podotýká Jákl, bohužel může utratit jen za to, co je k dostání ve vězeňské kantýně.

Hádej, kdo přijde na premiéru

Filmaři si přáli, aby se premiérového promítání účastnil i sám hlavní hrdina, podle věznice je ale něco takového vyloučeno. Sám sebe na plátně (skutečný Kajínek se ve filmu taky objeví, i když jen zprostředkovaně v televizní reportáži) tak nejspíš Kajínek uvidí až při soukromé projekci na Mírově, kde si odpykává doživotní trest za dvojnásobnou vraždu a pokus o vraždu. Z „českého Alcatrazu“ se mu podařilo před deseti lety uprchnout a Jákl slibuje, že snímek mimo jiné prozradí některé dosud neznámé detaily právě z tohoto slavného útěku.

Na premiéru ale podle všeho dorazí ministr vnitra za Věci veřejné Radek John, který se kauzou zabýval i jako novinář. Do případu podle svých slov sice nemá právo zasahovat, v rozhovoru pro Frekvenci 1, ještě před zveřejněním zájmu policejní inspekce o Kajínkův případ, ale naznačil, že ví o „konkrétním posunu, který by s tím mohl pohnout“. Podobně mluvil i novinář, spisovatel a scenárista Ladislav Klíma ve Studiu 6 České televize. „Ve hře je ještě jedna stopa, o které nechci mluvit, protože ji sám jako novinář zpracovávám,“ prozradil.

Prý i on kdysi dostal nabídku, aby k filmu o Kajínkovi napsal scénář, odmítl ji ale. „Jako novinář bych se musel vyrovnat s otázkou jeho viny, nebo neviny,“ vysvětlil. Natáčení se účastnil aspoň jako poradce, spolu s Jankem Kroupou, s nímž jsou autory knihy Pravda o Kajínkovi. Objeví se i na plátně v malé roli, v níž si zahrál sám sebe.

Je to film o Kajínkovi… a není

Film vznikal přes pět let, vystřídalo se na něm osm scenáristů, tím posledním je Marek Dobeš, svou troškou do mlýna přispěl i Petr Jákl. Jeho bývalý spolupracovník Ivan Fíla ho nedávno obvinil ze zcizení části svého scénáře snímku o Kájinkovi Princip K., v němž si hlavní roli měl zahrát Richard Krajčo. Jákl ale nařčení z plagiátorství považuje za nesmyslné, že se ničeho nedopustil, má dokládat i posudek ministerstva kultury. A Fílu z novinářské projekce minulý týden nechal vyvést, čímž zájem o svůj film ještě více rozvířil.

Lidé by měli vidět, …

… jak může fungovat pozadí takových případů. Kajínek není jediný, to byli Berdychův gang, takže film není jen o Kajínkovi jako takovém, i když je postaven na jeho příběhu. Chtěl jsem ho vyprávět tak, aby lidé viděli, jakým způsobem to tady může fungovat. /Petr Jákl/

Za kameru se postavil F. A. Brabec, zároveň také trochu dohlížel na první režisérské krůčky Petra Jákla. „Jsem s výsledkem spokojený. Je tam to, co jsem chtěl, člověk může číst mezi řádky a domyslet si plno věcí anebo je chápat tak, jak chápat chce,“ zhodnotil Jákl svůj debut. Označuje ho za „krimithriller s akčními prvky, v němž hlavní podstatou jsou vztahy a emoce“.

Snímek je podle něho píchnutím do vosího hnízda, ukazuje nové informace, které se tvůrci dozvěděli od Kajínka i od bývalých policistů. Ostatní postavy mají změněná jména a jejich osobní příběhy jsou od skutečnosti odlišné, filmově atraktivnější – to platí především pro advokátku Kláru (Slámovou, ve filmu Pokorovou), kterou hraje Tatiana Vilhelmová – faktů z Kajínkovy kauzy se ale prý filmaři drželi.

Jiří Hood Kajínek?

I když Jákl prohlašuje, že jeho snímek neřeší otázku Kajínkovy viny, či neviny, je celkem zřejmé, na kterou stranu se přiklání. I on se domnívá, že vyšetřování neprobíhalo tak košer, jak by mělo, a byl by pro obnovení procesu. „Dneska je už všechno, až na vraždu, promlčené. Nerozumím tomu, proč někdo z těch, kdo vědí pravdu, nepromluví a neřekne ji. Pořád doufám, že někomu na smrtelné posteli svědomí nedá a řekne, jak to bylo,“ říká i Ladislav Klíma. „Napsali jsme knihu Pravda o Kajínkovi, ale pravda tam není. Shromáždili jsme ale všechna fakta, všechna svědectví a ta nasvědčují, že ten případ byl vyšetřen a odsouzen jinak, než by měl,“ dodává.

„Nejsem tak naivní, abych si myslel, že Kajínkova verze příběhu představuje celou pravdu,“ upozorňuje ještě Jákl a vysvětluje: „Jsem sportovec, dělal jsem dvacet let judo, vím, jak důležitá je síla vůle. Tenhle film právě o síle vůle jedince je.“

Spolu se skutečností, že byl odsouzen za vraždy lidí, kteří jsou ještě horší než on, měl Kajínek podle tvůrců všechny předpoklady, aby se stal „takřka národním hrdinou“, tedy i filmovým, podobně jako jeho zločinečtí kolegové Billy the Kid, Bonnie a Clyde nebo Robin Hood. Určitý obdiv si navíc získal i útěkem z Mírova, odkud prý neproklouzne ani myš. „Kdyby na útěku například zabil dozorce, všichni ho odsoudíme, ale takhle šlo vlastně jen o jakýsi sportovní výkon,“ vysvětluje Klíma.

Právě tohle divák…

… vždycky očekává od filmů o vězních: že najde toho vězně nezlomného, vždy rozhodnutého utéct a bojovat za svoje očištění. V to člověk u filmového hrdiny doufá, a Kajínek takový prostě je." /scenárista Marek Dobeš/

Co Kajínka svedlo na scestí, se divák nedozví, setkává se s ním až v době, kdy už si odpykává doživotí. V materiálech k filmu ale tvůrci nastiňují jeho proměnu z hodného a inteligentního kluka, za kterou stál hazard jako kouzlo, jak přijít rychle k penězům, pochybnosti o spravedlnosti, když viník nehody, při které byl Kajínek vážně zraněn, nebyl coby vlivný komunista nijak potrestán, a příliš vysoký trest za loupež, po němž „se stal vnitřně psancem“. Nejen tvůrci se shodují, že Kajínek sice není svatý, ale má své pevné zásady a svou jasně danou morálku. Jako správný desperado – a takový je v náznacích i ve snímku.

Kolik kliků uděláš… 

Do scénáře, a tedy i do své filmové podoby, Kajínek tvůrcům nijak nemluvil. Byl prý spíš jakýmsi odborným konzultantem, který pomáhal doplňovat technické detaily. Osobně se ale sešel se svým filmovým alter egem Konstantinem Lavroněnkem. Hlavního představitele hledal Jákl dlouho, objevil ho při sledování britského thrilleru Archangel, v němž hrál právě Lavroněnko. 

Jákla zaujal podle jeho slov především hereckým projevem a charismatem, které z něj vyzařuje. Navíc o Kajínkově kauze jaktěživ neslyšel, takže nebyl informacemi o jeho případu nijak ovlivněn. Za bonus pak tvůrci považují  Lavroněnkovu podobu se skutečným Kajínkem. „Filmový hrdina má být vždycky trošku hezčí. A tak tomu i je,“ dodává Jákl.

Během příprav na roli dělal ruský herec 1 600 kliků denně, tedy jako Kajínek při přípravě na útěk z Mírova (legendy mluví i o dvojnásobku). Hledat shody a rozdíly mezi tím skutečným a filmovým budou moci i diváci na webových stránkách filmu, kde jsou umístěny i aktuální fotografie, které filmaři pořídili ve věznici.

Podával jsem si s ním ruku…

… Cítil jsem jeho dotyk a viděl jsem jeho oči. Tohle není možné zapomenout. Samozřejmě že také není možné se přiblížit jeho světu. Lidský rozum a srdce velmi těžko chápe, jaké to je, být patnáct let zavřený. /Konstantin Lavroněnko o setkání s Kajínkem/

V dalších rolích se představí Polák Boguslaw Linda (Sekal ve filmu Je třeba zabít Sekala), Vladimír Dlouhý, Michal Dlouhý, Němec Werner Daehn (Valkýra, Speed Racer, xXx, Nepřítel před branami), Václav Noid Bárta nebo další německý herec Ken Duken, který se objevil ve filmu Quentina Tarantina Hanebný Pancharti.

Vydáno pod