Praha - V pražském Kongresovém centru sledovalo vystoupení slavného amerického skladatele a klavíristy Philipa Glasse soustředěné a poučené publikum. Přední zástupce minimalismu (jak bývá zjednodušeně označován, ačkoli sám toto zaškatulkování nemá moc rád) v současné vážné hudbě a ceněný tvůrce filmové a divadelní hudby přijel českým posluchačům představit komorní polohu své tvorby.
Glassovy skladby poslouchalo pražské publikum se zatajeným dechem
Glass se nejprve v kratičkém proslovu přivítal s posluchači a připomněl své první a do dneška jediné pražské vystoupení v roce 1996 v Divadle Archa, kam si tehdy jako hosta přivedl předního básníka beatnické generace Allena Ginsberga. Někdejší „král pražského majálesu“ z roku 1965 tehdy publiku předčítal své verše; na dnešním programu však byla výhradně minimalistická hudba typická častým opakováním a rozvíjením stejných hudebních motivů.
Glass na scéně, jíž vévodilo jeho klavírní křídlo společně s rozsáhlou soupravou perkusí s obrovským gongem, nejprve sólově přednesl své skladby z cyklu Metamorphosis. Vystřídala jej violoncellistka Wendy Sutterová, která rovněž sólově představila díla z projektu Songs and Poems for Solo Cello, která Glass napsal právě pro ni.
Sutterovou poté na scéně vystřídal perkusista Mick Rossi, který doprovodil hvězdu večera. Teprve v následující skladbě Tissues známé z filmu Naqoyqatsi režiséra Godfreye Reggia se na scéně potkala celá trojice hudebníků.
Publikum nadšené jejich výkonem nechtělo umělce pustit z pódia; jako bonbonek zazněla skladba zahraná společně Glassem a Rossim čtyřručně na jediný nástroj.
Dvaasedmdesátiletý Philip Glass je vedle Naqoyqatsi podepsán také pod hudbou k dalším třem netradičně pojatým Reggiovým filmům. Za hudbu ke snímku Kundun režiséra Martina Scorseseho byl nominován na Oscara, jeho hudební doprovod filmu Truman Show Petera Weira dostal Zlatý Glóbus.
Philip Glass