Řekli o Janu Kaplickém

Eva Jiřičná, architektka:

Nemohu zapomenout na náš poslední rozhovor, kdy mi telefonoval, aby mi oznámil, že jede v pondělí do Prahy, protože se očekávalo, že se holčička narodí dříve, než byl stanovený termín. Měl z toho takovou radost! Byl to nejtalentovanější člověk, se kterým jsem se v životě setkala.

Vlastimil Ježek, bývalý ředitel Národní knihovny:

Je to velmi smutná zpráva. Moc mě mrzí, že poslední dva roky mu ztrpčovali život lidé, po kterých tady nezůstane vůbec nic. Myslím si, že Jan Kaplický se stal, bohužel, další velkou postavou české kultury, kterou pomohla udolat česká malost.

Zdeněk Lukeš, historik architektury:

Asi před sedmi lety měl Jan Kaplický malou výstavu ve Veletržním paláci. S tím byla spojena jeho přednáška v malé dvoraně, na kterou přišlo přes 900 lidí. Já z nich byl nejstarší. On byl skutečně neuvěřitelnou osobností, jeho přednášky byly strhující. Byl osobností, která přitahovala mladé lidi s fantazií, kteří chtěli architekturu někam posunout.

Pavel Bobek, zpěvák, architekt, přítel Jana Kaplického:

Byli jsme přátelé celý život, prožili jsme spolu celkem bouřlivé mládí, na to já nikdy nezapomenu. On byl velikým fandou rock´n´rollu. Navzdory jeho emigraci jsme byli stále v kontaktu. Až do poslední chvíle. Včera ráno v 9 hodin mi volal, že se mu má narodit dcera a jakmile se tak stane, že zavolá a už nezavolal. Nebudeme si nic zastírat. Dva roky se tady na něj pořádala štvanice, a přitom on byl v tom nejlepším slova smyslu vlastenec. Velmi se těšil, že tady něco velkého postaví. Ještě 1. ledna se těšil, že to všechno dobře dopadne a řekl mi, že opravdu nemá žádnou zlobu vůči České republice.

Paul Finch, šéfredaktor Architecture Review:

Kaplický byl architektem ohromné integrity, člověkem, který neustoupí a bojuje za svůj projekt ... Přinesl do britské architektury imaginativní modernismus, který plynul ze skvělé tradice českého modernismu.

Richard Rogers, architekt:

Jeho myšlenky měly začátkem 70. let vliv na projekt Pompidouova střediska. Později začal pracovat s Amandou Leveteovou a společně navrhli některé z nejdůležitějších budov v Británii konce 20. století. Jan byl mimořádně vášnivý a elegantní člověk s jasnou vizí budoucnosti. Bude mi chybět.

Ken Powell, kritik:

Byla to mimořádná osobnost a novátorský myslitel. Byl to vizionář, který usiloval o změnu a nebyl úplně doma ve světě praxe, protože byl roky napřed. Byl kvůli tomu nešťastný, protože se cítil nedoceněný.