Veletržák veletrhákem? Národní galerie otevřela najednou šest výstav

Šesticí instalací vstoupila Národní galerie v Praze do první výstavní sezony, která naznačuje cestu, jíž by se chtěl ubírat ředitel NG Jiří Fajt se svým týmem. Třikrát ročně obklopí stěžejní projekt několik doprovodných, s bližší i vzdálenější souvislostí. Úvod patří rakouskému malíři Oskaru Kokoschkovi a jeho tvorbě spojené s Československem. K vidění je i portrét, který namaloval T. G. Masarykovi. Zároveň galerie otevírá ve Veletržním paláci dalších pět výstav, mimo jiné kreseb Stanislava Kolíbala nebo videoartu, jenž má pomoci proměnit práci s prostorem hlavního sídla instituce.

Výstava Kokoschka a Praha (do 28. června) vznikla ve spolupráci s Kunstforem v Regensburgu, kde se konala loni. V Národní galerii se ale představuje v upravené verzi a je na ní, jak už z názvu vyplývá, zdůrazněn pražský kontext Kokoschkova díla. Jeden z nejvýznamnějších malířů 20. století přijel do Československa z Rakouska v roce 1934. Původně plánoval kratší pobyt spojený především s namalováním portrétu T. G. Masaryka, prezidentův zdravotní stav a vývoj politické situace ale jeho zastávku v Praze prodloužily na čtyři roky. Potkal zde i svou ženu. Před nacisty, kteří jeho obrazy označovali za zvrhlé umění, prchl v roce 1938 do Anglie.

Výstava přibližuje inspiraci, kterou Kokoschka v Praze nalezl (namaloval například patnáct obrazů Hradčan), a zároveň připomíná i malířův vliv na české kulturní prostředí. Jeho díla tak doplňují obrazy Emila Filly nebo Josefa Čapka.

Výstava Kresba za kresbou (do 3. května) upozorňuje na životní jubileum Stanislava Kolíbala. Z tvorby devadesátiletého výtvarníka, sochaře a významného představitele českého konceptuálního umění vybírá jeho kresebné cykly, které vytváří od roku 1968.

Výstava Stanislava Kolíbala je dočasná, natrvalo se ale součástí stálé expozice ve Veletržním paláci stává ateliér jeho současníka, sochaře Zbyňka Sekala. Projekt Ateliér Sekal - myšlenka rekonstrukce je založen na „přenesení“ umělcova tvůrčího prostoru z Vídně, kam v roce 1970 emigroval a kde také koncem 90. let zemřel. Svůj ateliér koncipoval jako umělecké dílo. „Není a nemůže být kopií ani replikou, je pokusem o rekonstrukci atmosféry skutečného ateliéru,“ upozorňuje Národní galerie. Všechna vystavená díla i vybavení získala darem od umělcovy manželky.

2 x 100 mil. m² obytné plochy prezentuje projekt, které pro 14. bienále architektury v Benátkách vytvořil tým pod vedením Martina Hejla z ateliéru Kolmo.eu. Prostřednictvím šesti velkoformátových bannerů a mapy Československa vytvořili projekt zachycující tuzemskou obytnou architekturu v letech 1914 až 2014. Dočasně (do 17. května) bude umístěn ve Veletržním paláci.

S novou výstavní sezonou byl v sídle Národní galerie také otevřen nový prostor určený pro film a videoart. Vynahradit by měl dosavadní absenci těchto médií ve sbírkách NG. První výstavou je projekt Jak je důležité býti v (pohyblivém) obraze (do 24. května). Jeho název kromě komedie Oscara Wildea odkazuje k přednášce dánské teoretičky umění a umělkyně Mieke Bal, jejíž práce jsou také součástí instalace.

Z výstavy Jak je důležité býti v (pohyblivém) obraze
Zdroj: ČT24/Národní galerie v Praze

K novinkám NG patří také projekt Introducing, zaměřený na nejmladší uměleckou generaci. Obměňovat se bude každé dva měsíce. Do 19. dubna představuje studenta VŠUP Maxe Dvořáka a jeho film Jako když dýchají zdi, fikční rozšíření reálného medicínského výzkumu, který probíhal v 60. letech minulého století v jedné filadelfské věznici.

Max Dvořák / Jako když dýchají zdi
Zdroj: ČT24/Národní galerie v Praze

Národní galerie pojala zahájení sezony jako čtyřdenní Grand openiNG. Zpřístupnila při něm všechny nové výstavy a také otevřela nový galerijní obchod zaměřený na knihy o umění. Program pokračuje ještě 20. a 21. února přednáškami a diskusemi.