Příspěvek pro ředitele? Jde o absurdní mediální kritiku, brání se Fajt

Praha - Informace o spolupráci Národní galerie v Praze (NG) s Komerční bankou, které dnes zveřejnil deník MF DNES, považuje generální ředitel NG Jiří Fajt za vykonstruovanou a absurdní mediální kritiku na svou osobu.

Fajt tak reagoval na zprávu deníku, že galerie chtěla od Komerční banky, aby více než milion korun ze sponzorského daru sloužil jako příspěvek k jeho tabulkovému platu. Ve sponzorské smlouvě, která byla mezi KB a galerií uzavřena, už podle deníku tato věc není. Byla ale v konceptu smlouvy, který odešel z galerie do banky.

„V případě této smlouvy jsme zvažovali několik možností opírajících se o právní analýzy. Všechny byly v souladu s právním řádem České republiky. Tedy i ta možnost, že by na platy zaměstnanců galerie přispíval privátní sponzor, byla zcela legitimní a transparentní,“ zdůraznil Fajt. Tato alternativa spolupráce veřejného a privátního sektoru je podle něj běžná v zahraničí, kde působil, a obvyklá v českém akademickém prostředí.

„Po zralé úvaze a diskusi s ministrem kultury jsme se rozhodli v tomto okamžiku rezignovat na jiná řešení než tarifní. Způsob odměňování generálního ředitele NG se řídí platnými předpisy hospodaření příspěvkové organizace a její výši určuje výhradně ministr kultury,“ dodal Fajt. Výši své mzdy ředitel nesdělil. „Ten plat je v řádech procent, jak jsou placeni srovnatelní manažeři v zahraničí,“ uvedl pouze Fajt.

Podle Mladé fronty galerie v původním konceptu spolupráce s bankou navrhla, aby 3,2 milionu korun z daru banky Národní galerii šly na podporu umění a 1,3 milionu korun „účelově na 12 mimořádných měsíčních odměn, respektive na navýšení měsíčního platu, a to včetně nákladů na zdravotní a sociální pojištění, generálního ředitele Jiřího Fajta“.

Sponzorský dar ve výši několika milionů korun od Komerční banky pomůže Národní galerii například při přípravě výstavy Oskara Kokoschky na jaře příštího roku. „Je prvním krokem v rámci nové výstavní politiky Národní galerie v Praze, která předpokládá a vyžaduje podstatně silnější zapojení privátních finančních zdrojů tak, jak je tomu zvykem u všech srovnatelných muzejních institucí ve světě,“ dodal Fajt.

Vydáno pod