Petrohrad - Přežila cara, revoluci i blokádu za druhé světové války. Patří k nejslavnějším muzeím a její depozitáře skrývají jednu z největších uměleckých sbírek na světě. Petrohradská Ermitáž zakončila včera velkolepé oslavy čtvrt tisíciletí své existence, mimo jiné videomappingem na půl kilometru dlouhé budově, která se proměnila v plátno pro historii muzea. Vznik úctyhodné sbírky ale nyní Ermitáž ještě připomíná výstavou. K narozeninám si také nadělila výstavu slavného malíře 20. století Francise Bacona.
Čtvrt tisíciletí: petrohradská Ermitáž má důvod k oslavě
250 let existence slaví Ermitáž výstavou (zdroj: ČT24)
Ermitáž se řadí významem po bok pařížského Louvru, londýnského Britského muzea, madridského Prada, newyorského Metropolitního muzea či berlínského Pergamonského muzea. Nejlepší díla od nejlepších umělců - taková také byla vize, se kterou sbírku před 250 lety založila carevna Kateřina II. Veliká. Exponáty nakupovala po celé Evropě a podařilo se jí získat cenné kolekce od sběratelů i šlechticů. V její snaze pokračovali i Alexandr I. a Mikuláš I. „Carevna Kateřina postavila laťku velmi vysoko a Ermitáž se snaží a musí tu úroveň udržet,“ nechal se slyšet ředitel muzea Michail Piotrovskij.
Sbírka Ermitáže začala vznikat v roce 1764 jako soukromá kolekce, pro veřejnost byla zpřístupněna až o téměř sto let později. Po Velké říjnové revoluci v roce 1917 a dobytí Zimního paláce prohlásil Vladimir Iljič Lenin carské poklady za majetek všeho lidu a zakázal jejich rabování. Sbírky tak zůstaly uchráněny.
GALERIE
Kateřina II. Veliká jako Minerva, 1789 zdroj: State Hermitage 2014
Muzeum se ale nevyhnulo skandálům. V roce 2006 například vyšlo najevo, že z Ermitáže po léta mizely exponáty. Ztratilo se jich 226 v přepočtu za 104 miliony korun, některé z nich nenávratně. Pachatelé s vazbami na jednu z kurátorek byli odsouzeni. Ermitáž disponuje i některými „citlivými“ exponáty, které po desetiletí oficiálně neexistovaly a byly považovány za ztracené. Jedná se zejména o válečnou kořist Rudé armády.
V šesti budovách u řeky Něvy je shromážděno přes tři miliony uměleckých děl. K tahákům expozice patří Madony od Raffaela a Leonarda da Vinciho, Sejmutí z kříže (Rubens), Hráč na loutnu (Caravaggio), Návrat marnotratného syna, Danae (Rembrandt) nebo socha Schoulený chlapec od Michelangela. Zastoupena jsou rovněž nejlepší díla Cézanna, Renoira, Gauguina, Matisse nebo Picassa. Z ruské kultury jsou nejcennějšími exponáty náhrobky, oltáře a ikonostasy ze starých kostelů. Působivá je i výzdoba v této části Ermitáže: Malachitový sál, Budoár nebo Zlatý přijímací pokoj.
GALERIE
Dóza z toaletní sady, kolekce Kateřiny II. Veliké, 1740-1750
Příběh vzniku sbírky vypráví Ermitáž na nově otevřené výstavě, navštívit je ji možné do 10. května příštího roku.
Na vavřínech nashromážděných cenností muzeum ale neusíná, klasiku doplňuje současnými instalacemi a videouměním a performancemi, letos například hostilo bienále současného umění Manifesta. K 250. výročí si uspořádalo výstavu jednoho z předních umělců 20. století - Francise Bacona. Dvacet pět obrazů dnes nejdražšího malíře světa pochází z několika obrazáren Spojeného království, doplňují je díla autorů, od nichž britský figurativní malíř čerpal inspiraci. Potěšit se výstavou mohou návštěvníci do 8. března.
GALERIE
Pohled na palácové náměstí z Něvské třídy v Petrohradu na malbě Benjamina Paterssena, 1800 zdroj: State Hermitage 2014
- Název Ermitáž pochází z francouzského slova „hermitage“, česky poustevna, tedy místo, kde se člověk mohl oddávat svým zálibám. Poustevna byla dříve budovou vedle Zimního paláce (1754 až 1761).
- I když prostory Ermitáže jsou velkorysé (rozkládá se na 233 345 metrech čtverečních), vystavena může být jen malá část sbírek, zbytek je pak publiku skryt v depozitářích. Cesta po čtyřech stovkách výstavních sálů je údajně dlouhá kolem 20 kilometrů.
- Ruská galerie má své pobočky i ve světě, v Amsterdamu a Benátkách, v plánu je otevření galerie v Barceloně. V letech 2000 až 2001 fungovaly pobočky v Londýně a v Las Vegas, ale zanikly.