Praha - Nejlepší okamžik kameramana Miroslav Ondříčka za osmdesát let jeho života? „Ještě za bolševika jsem byl v Paříži, šel jsem s jednou českou novinářkou po Pigalle a zašli jsme do restaurace na ústřice. To bylo pěkné,“ vybírá překvapivě poměrně všední okamžik místo svého největšího profesního úspěchu. Přestože nakonec nejvyšší filmařské ocenění nezískal, dvakrát byl nominován na Oscara za nejlepší kameru. V obou případech ve filmech Miloše Formana.
Už jen čistá radost a spokojenost. Miroslav Ondříček slaví osmdesátiny
Cesta světově proslulého kameramana k filmu začala v žižkovských biografech. První snímek viděl ještě jako předškolní dítko, v kinosálech strávil celé dětství. „Byli jsme v nich od rána do večera, absolvoval jsem i spoustu filmů za den. Byla to taková zvláštní romantika,“ vzpomíná.
První kameru mu koupil otec. Ke své profesi se dostal přes práci filmového laboranta, po vyučení působil jako asistent kamer a asistent zpravodajského filmu. „To ale byla stará původní cesta, protože většina kameramanů se dřív rekrutovala právě z těch, co byli vyučení jako filmoví laboranti. Na kameramana vlastně tehdy ani žádná extra škola nebyla. My jsme se dostali na Barrandov, když FAMU existovala asi dva roky, takže z ní ještě ani nestihli vylézt první vystudovaní kameramani. A střední průmyslová filmová škola v Čimelicích vznikla taky až potom. Takže když jsem točil s Milošem Formanem svůj první film, byl jsem u filmu už dvanáct let. A to jsem si mezitím ještě tu FAMU večerně dodělal,“ objasnil jubilant.
Miroslav Ondříček slaví osmdesátiny (zdroj: ČT24)
S Formanem se seznámil při natáčení filmu Až přijde Kocour. Pozdější výrazný tvůce československé nové vlny tehdy připravoval svůj celovečerní debut Konkurz. Obrazově ztvárnil slavné Formanovy Lásky jedné plavovlásky (1965) či Hoří, má panenko (1967). „Když jsme spolupracovali, bylo to, jako když si mažete chleba máslem,“ tvrdí Ondříček.
Forman s ním točil i po svém odchodu z Československa, třeba muzikál Vlasy či adaptaci románu Nebezpečné známosti Valmont. Dvě spolupráce s Formanem mu vynesly nominace na Oscara: za drama Ragtime (1981) a historický film Amadeus (1984), který získal osm zlatých sošek, žádnou ovšem za kameru.
GALERIE
Mary Beth Hurtová a Robin Williams ve filmu Svět podle Garpa (1982) autor: Warner Bros., zdroj: ČTK/Mary Evans
Prvním Ondříčkovým „neformanovským“ americkým filmem byla adaptace románu Johna Irvinga Svět podle Garpa s Robinem Williamsem v hlavní roli. Nejvíce snímků natočil s režisérkou Penny Marshallovou, která mu před kameru postavila řadu hereckých hvězd, namátkou Roberta De Nira (Čas probuzení), Whitney Houstonovou (Kazatelova žena) či Madonnu (Velké vítězství). Poslední film s americkou herečkou Drew Barrymoreovou Kluci v mém životě dokončil Ondříček před třinácti lety a na další se prý již nechystá.
Ondříček je držitelem Českého lva a Křišťálového glóbu za celoživotní přínos z festivalu v Karlových Varech; jeho jméno nese filmová akademie v Písku. „Už nic. Už jen čirá radost a spokojenost,“ není prý už nic, co by si chtěl v životě ještě splnit.