Praha - Umělecká skupina Rafani, známá především svou reflexí sociální a politické situace v zemi, se chce věnovat umění hledajícímu podstatu sebe sama. Chtějí se tím i odlišovat od převládajících tendencí v současném českém umění, které ve velké míře uplatňuje konceptuální tendence a velmi často pracuje namísto s obrazem s textem. Aktuální polohu tvorby Rafanů představuje výstava, která začala 17. září v Galerii Václava Špály.
Rafani chtějí méně slov a více umění
Konceptuální umění podle skupiny směřuje k vyjadřování prostřednictvím textu, tomu se oni chtějí vyhnout, zrušili proto i svou emailovou schránku a web, nepoužívají text na výstavě ani při propagaci, a chtějí tak zesílit účinky samotného umění.
Lenka Lindaurová:
„Instalace vytvořená přímo pro galerii je podobenstvím toho, čím umění může a má být,“ říká kurátorka.
Skupinu založili v roce 2000 čtyři studenti Akademie výtvarných umění v Praze. Velmi brzy je mediálně zviditelnily jejich projekty, jakými bylo přetření Lennonovy zdi na Kampě, pálení vlajky, cynické komentáře odsunutí sudetských Němců, vstup do KSČ, utopení obrazu z Národní galerie v Orlické přehradě či roční ohlašování demonstrací na Václavském náměstí.
Od roku 2002 provozovali v prostoru svého ateliéru na Smíchově jednodenní výstavy v galerii CO14, dva roky poté organizovali přednášky svých kolegů na filozofické fakultě. Byli dvakrát nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého, přičemž ve druhém finále v roce 2006 nevstoupili do organizátorské galerie a pouze před ní vařili divákům a romským dětem.
Šest let zaznamenávali a dokumentovali svou činnost na webu, pak se rozhodli nepoužívat žádné texty ani názvy. Jsou si vědomi toho, že jejich akce sestávající v posledním roce hlavně z performancí, jsou v obrazové dokumentaci nesrozumitelné. V nesrozumitelnosti spatřují význam; umění vnímají jako nedorozumění, které se pokouší inscenovat.
Bezejmenná výstava v Galerii Václava Špály se podle kurátorky Lenky Lindaurové pokouší zjistit samotnou podstatu umění.