A studio Rubín chce vyhubit trampy. V lese totiž vyvádějí nepřístojnosti

A studio Rubín uvedlo svou novou hru, zaměřenou na přírodu a tramping Hubte trampy, serou v lese. Nejen názvem jde o inscenaci lehce vulgární, což může zvýšit diváckou atraktivitu. Námět vychází ze vzpomínek Reného Ilji Baumana, zakladatele sázavské osady Dakota, žijícího v seniorském domě ve Spojených státech.

Text napsal Ondřej Novotný podle zápisků Reného Ilji Baumana (1950), který od dětství miloval přírodu, skládal písničky a vedl si podrobné trampské deníky. Dramatizace zachycuje hrdinovo dospívání mezi Košířemi a Smíchovem, první přespání v Prokopském údolí, důvěrné zážitky všeho druhu, posvátný oheň přátelství, návod na sbalení „usárny“, romantiku s kytarou i realitu všedního dne, kdy dochází k vystřízlivění z lásky jako trám nebo z dětské úcty k mužné autoritě.

Televizního diváka potěší obsazení dvou seriálových herců - Lukáše Příkazkého, kterého vídáme coby nesmělého inspektora Standu Trpělku v Neviditelných, a Lenky Zahradnické (Ordinace v růžové zahradě, Kriminálka Anděl, Vyprávěj…). Sexy tvary mladé herečky jsou osou hry přesto, že hlavní party patří mužům. Ono totiž erotické napětí, co vládlo na osadách, obvykle mívalo ženského jmenovatele.

Výprava Mariany Kuchařové je hodně popisná, vytváří doslovnou dekoraci, jakýsi kabinet trampských atributů a trofejí, v němž nechybí celty, kytary, provazy, baterky, nástěnky, vycpaná zvěř, loď, sekyra, luk, dřevo s ohněm. Scénografie má ilustrativní ráz, separátní příběhy jsou otitulkovány projekcí, popisky napovídají deníkovou kapitolu a její téma. Někomu podobný řád vyhovuje, jinému mohou v lůně přírody promítaná slova připadat umělá.

Inscenace se ovšem vážně nebere, což vyzrazuje už název a humorná nadsázka vizuální i herecké složky. Režie Jana Friče působí nenásilně, obrazy se odvíjejí, jakoby se nám vybavovaly ze zasuté paměti. Stísněné jeviště Rubínu tvůrci maximálně využili, pomocí různě vysokých praktikáblů dochází k prostorovým změnám i bez přestaveb. Boční vchody do zázemí otevírají další místa herecké akce, například stan Divočiny (Lenka Zahradnická) nebo vodní proud, jímž přijíždí vůdce trampů a svůdce žen Farář Pišťour (Jiří Štrébl).

Dějem procházejí dobové trampské písně, včetně Vlajky, známé hymny. Kytara hraje živě, a to jednak svým interpretem Davidem Ouporem, jednak zástupně, když na ni sáhne „zamilovanej Babinskej“ (Jiří Panzner). Atmosféra trampské éry prosakuje typickými skladbami (ještě před začátkem kusu) až do baru v předsálí. Kromě hudby spolehlivě jistí pozornost erotické dusno. Kamarád Babinského, Uřvan (Lukáš Příkazký) vyděšeně sleduje milostnou scénu jeho ženy Divočiny s Pišťourem. Orální intimitu pod širákem korunuje společný zpěv hitu Ríši a Rudy Juristových Letí šíp savanou…    

Smích publika vyvolá akce řeckořímského zápasu Babinského s Uřvanem, stejně jako následná lukostřelba. „Jak tak na vás koukám, nejvyšší čas, že jsem tady,“ volá zemitý Pišťour a poučuje mladé jinochy, dokud mu to jejich naivita dovolí. Vybrané herecké typy rolím sedí. Inscenaci sceluje prolog a epilog Uřvana, Lukáše Příkazkého, kterého je zvláště milé vidět. Pětici trampskou vášní posedlých dává nepřelidněná scéna snadno vyniknout.

Myslím na Jindřicha Hořelicu alias Zlatokopa Henryho ze Zlatých hor, který se, stejně jako René Bauman, zasadil o rozvoj trampingu v tuhých dobách totality. „Vlajka vzhůru letí k radosti svých dětí,“ ozvěna zní z osady až k Malostranskému náměstí se stromy a bez aut. Nejbližší reprízu v A studiu Rubín uvedou už 11. října od 19:30.