Sladké hořkosti Lídy Baarové. O ní a Goebbelsovi natočí Renč film

Praha - Života sladké hořkosti nazvala výstižně svou autobiografii Lída Baarová. Jen málokterá česká herečka zažila tak strmý vzestup a tak hluboký pád a vysloužila si tolik obdivu i opovržení jako právě Baarová. Hvězda filmů pro pamětníky se narodila přesně před sto lety - 7. září 1914. V příštím roce chce Filip Renč o jejím životě začít točit film, zaměří se na její vztah s nacistickým ministrem Goebbelsem a následky, kterými za něj zaplatila.

Herečka šesti jazyků se narodila před 100 lety (zdroj: ČT24)

„Stěžejní linka scénáře je Baarové vztah s ministrem propagandy. Měl pro ni tragické konsekvence a mnoho jejích kolegů z toho mělo radost,“ potvrdil autor scénáře Ivan Hubač. Snímek by měl být také pohledem na uměleckou elitu té doby, který byl jiný před válkou, během ní i po ní, kdy mnohé filmové hvězdy skončily ve vězení.

Natáčet chce začít Renč v březnu příštího roku, herecké obsazení zatím vybráno není, ani představitelka Lidy Baarové. Režisér ale už ví, že německé role svěří německým hercům. Do kin by měl film s pracovním názvem Hodina pokušení přijít v roce 2016.

Stál o ni Hitler i Hollywood

Svět filmu byl pro Ludmilu Babkovou vším. Vstoupila do něj jako sedmnáctiletá s uměleckým jménem podle otcova přítele, spisovatele Jindřicha Šimona Baara, a rázem šla z role do role. „Lída byla hrozně citový člověk, byla vnitřně rozervaná a všechno hrozně prožívala. Na druhou stranu byla velmi pilná a učenlivá, co všechno dostala do hlavy, to bylo úžasné,“ vzpomínala na Baarovou kolegyně Zita Kabátová, která ji jako jedna z mála nezavrhla ani v nejtěžších dobách.

Lída Baarová a Hugo Haas ve veselohře Okénko (1933)
Zdroj: ČT24/ČTK

Jejího talentu si všiml i Hollywood. Když v roce 1937 točila v Praze s Otakarem Vávrou film Panenství, přišel za ní zástupce společnosti Metro-Goldwyn-Mayer s nabídkou. „To, že jsem tenkrát neodjela do Hollywoodu, byla největší chyba mého života,“ posteskla si později Baarová.

Nerozhodností zhatila poslední naději uniknout od říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse, jehož úmysl se kvůli Baarové rozvést zastavil až Adolf Hitler, i když i ten patřil k jejím obdivovatelům. V roce 1934 jí dokonce nabídl, aby se i s rodiči přestěhovala do Německa natrvalo. Odmítla s tím, že „ona i rodiče jsou Češi“.

„Slávou opilá jsem se zapletla do dějin“

„Cítil se být pánem nad filmovým světem a dobře věděl, že se nikdo nemůže odvážit mu odporovat,“ tvrdila Baarová, že se obávala Goebbelsovy moci. „Jako slávou opilá mladá herečka jsem se takříkajíc nepěkně zapletla do dějin, aniž jsem tušila, co dělám. Vědomě jsem však nikomu neublížila,“ hájila se.

„Myslím, že její největší problém byl, že nikdy nedokázala přiznat, co v ní skutečně bylo – že Goebbelse skutečně milovala. Měla na to několik verzí. Říkala, že se ho bála. Pak říkala (to jí snad vymyslel František Kožík), že se zamilovala do jeho lásky. Ve skutečnosti ho milovala a propadla mu svou naivitou. Prostě tomu podlehla, spadla do toho. Nemáme právo ji soudit, máme pouze šanci ji pochopit,“ říká o vztahu Baarové a Goebbelse publicista Stanislav Motl, který se s někdejší filmovou hvězdou na sklonku jejího života setkával a napsal o ní také několik knih.

Podle něho se lidé zapomínají dívat na vztah mladičké herečky, obletované a toužící po slávě, a mocného muže z pohledu doby. „Lída Baarová skutečně chodila s nacistickými pohlaváry na večeře nebo na víno. Když byla v Lucerna baru, s těmito lidmi se setkávala, ale nebyla sama. Byla to taková doba,“ připomněl před pěti lety v pořadu Před půlnocí. 

„Řeknu něco, co se mnoha lidem nebude líbit: Joseph Goebbels, ďáblův náměstek, nacistický ministr propagandy, nebyl v roce 1935 nacistický zločinec. To byla doba, kdy byli Hitler i Goebbels a další přijímáni diplomaty z různých evropských zemí. Jestli zhřešila, nedokážu posoudit. Ale jednu věc můžu říct jistě: Nenašel jsem jediný důkaz o tom, že by během protektorátu někomu uškodila, někoho udala nebo spolupracovala s gestapem. Dokonce svým vlivem dokázala pomoci Ladislavu Bromovi, což byl slavný producent a režisér, aby se dostal z věznice gestapa.“

Antická tragédie

Lída Baarová šla ve třicátých letech z role do role. K jejím nejznámějším snímkům patří Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Život je krásný, Ohnivé léto, Maskovaná milenka či Dívka v modrém, za niž dostala v roce 1940 národní cenu. Rok poté už ale v Čechách natočila film poslední - zahrála si ve Vávrově Turbině (1941). Krátce poté jí bylo na přímý příkaz z Berlína filmování zakázáno. Byl to trest za její románek s Goebbelsem, který zašel dál, než by podle Hitlera bylo pro vysokého politika vhodné. Slíbenou roli v kostýmním filmu Noční motýl (1941) hrála nakonec Hana Vítová.

Baarová odešla do Itálie, kde natočila několik filmů, před koncem války se do Čech vrátila už s povolením znovu filmovat, detektivní drama Třináctý revír s Martinem Fričem ale dokončit nestihla (Frič se k němu vráti později a Baarovou nahradil Danou Medřickou). Utekla do Německa, kde ji ale zatkli Američané a na podzim roku 1945 předali československým úřadům.

Prezident Emil Hácha předává národní cenu filmovým pracovníkům (1940): kromě Lídy Baarové (vlevo od Háchy) ji přijali také herci Jiřina Štěpničková, Jaroslav Vojta a Jaroslav Marvan.
Zdroj: ČT24/ČTK

Vězení, v němž strávila 16 měsíců s obviněním z velezrady, ji uchránilo před lynčováním davem. Ale když se na Štědrý den roku 1946 vrátila domů na Hanspaulku, uvítal ji jen otec. „Svatopluk Beneš mi říkal, že to byla antická tragédie se vším všudy. Lída Baarová byla ve vězení. Tatínek, velký národovec, kterého to strašně tížilo, přišel díky zanedbanému zánětu o nohu. Maminka dostala infarkt přímo při výslechu v Bartolomějské ulici. A sestra Zorka spáchala sebevraždu potom, co jí pět herců zastoupilo cestu do divadla s tím, že sestra kolaborantky nepatří mezi české herce,“ přiblížil rodinnou tragédii Motl.

Loutky a Fellini

V roce 1947 se Baarová provdala za Jana Kopeckého, potomka známé loutkářské rodiny, s nímž hrála loutkové divadlo, a o rok později se jim podařilo utéct do Rakouska, odkud se přes Argentinu dostala do vysněného Říma. I přes konkurenci mladičkých krásek Giny Lollobrigidy či Sophie Lorenové byla v tamním filmu žádaná (mimo jiné Federicem Fellinim) pět let, než přesídlila do Španělska. Po němčině, italštině, angličtině a francouzštině tak zvládla další jazyk, v němž natočila pět filmů.

Lída Baarová v Berlíně (1960)
Zdroj: ČTK/APA/Sammlung Karl

„Někdo říká, že byla hloupá. Hloupá rozhodně nebyla. Byla to velmi vzdělaná žena s abnormálním jazykovým talentem. Snad žádný z našich herců nedokázal hrát v zahraničních filmech s takovým úspěchem jako ona,“ domnívá se Stanislav Motl.

S filmovou, nikoli divadelní kariérou se rozloučila v roce 1958, kdy odešla za svým novým partnerem do Salcburku. Za o 22 let staršího lékaře Kurta Lundwalla se provdala v roce 1969 po smrti jeho ženy. V manželství s ním žila jen tři roky, do jeho smrti. Nedobrovolně bezdětná Baarová zemřela v osamělosti, zbavená svéprávnosti 27. října 2000 v Salcburku, pochována je v Praze-Strašnicích.

Vydáno pod