Příběh Žulového Stalina - příběh dvojího ponížení

autor: Arsci, zdroj: Arsci

Žulový Stalin

Cainer měl možnost vyzpovídat několik sochařů, kteří se na realizaci památníku, který byl největším sousoším v Evropě, podíleli. Kniha volně zpracovává příběh pomníku i sochaře Otakara Švece, který krátce před jeho dokončením spáchal sebevraždu.

Podle sochaře Josefa Klimeše, který se na stavbě podílel jako student 3. ročníku AVU, ve skutečnosti Švec není autorem pomníku. "Přišel za malířem Adolfem Zábranským a řekl 'Ado, nakresli mi něco, mám udělat pomník Stalina'. Návrh pak vymodeloval Rudolf Svoboda, můj spolužák z AVU, od kterého jsem to slyšel," říká Klimeš. 

Příběh pomníku je také příběhem dvojího ponížení umělců - realizátorů, kterým nejprve komunističtí vůdci vnutili zakázku a nedlouho po jejím dokončení rozhodli o zničení díla, které stálo mnoho peněz, tvůrčí i fyzické energie tisíců lidí a spolykalo tuny cenného materiálu.

"Přišlo nám až komické, že lidé, kteří kolem stavby dělali takovou propagandu, to samé zbořili," říká Klimeš. "Bylo to pro nás drama - autor se zabil a investor nechal dílo zbourat," vzpomíná.

Monstrum bylo postaveno z tisíců tun kvalitní žuly a stovek tun železobetonu během šesti let (1949 až 1955). Stavbu památníku si vynutil jako dík za osvobození tehdejší sovětský vůdce Stalin. O jeho odstranění rozhodl v roce 1962 jeho nástupce Nikita Sergejevič Chruščov. "Demolice byla pro vládu velmi trapná věc, nemluvilo se o ní, nikdo tam nesměl," vzpomíná Klimeš. 

Nyní jsou podstavec a jeho podzemní prostory poškozené, betonové konstrukce se drolí, ocel koroduje a stropy prosakuje voda. V místech, kde měl po věčné časy na Prahu hledět Stalin, stojí od roku 1991 metronom od sochaře Vratislava Nováka.

• Vytisknout
• Poslat e-mailem
• Chyba v článku