Ostrava - Základním materiálem, ze kterého tvoří mezinárodně uznávaná textilní výtvarnice Eva Damborská, je len. Ve své nejnovější tvorbě kombinuje len černý s bílým celofánem. Z těchto kontrastních materiálů vytváří subtilní trojrozměrné objekty. Její výstavu nazvanou Vláknem představuje Industrial Gallery v centru Ostravy.
Černý len a bílý celofán. Objekty tak lehké, že se skoro vznášejí
Výstava Evy Damborské v Ostravě (zdroj: ČT24)
Základními tématy ostravské výtvarnice Evy Damborské je příroda, plynutí času, hudba, změny tempa. Její objekty nemají začátek ani konec, jsou to zachycené okamžiky. K výsledným lehkým tvarům se dopracovává precizní a zdlouhavou ruční prací. „Hlavně přípravné práce mi trvají hodně dlouho. Třeba u televize si postupně stříhám provázky a pak je různě smotávám. Vzniknou takové drobné tvary, které dávám do pytlů. A když je pytel dost velký, můžu začít tvořit,“ vysvětluje Eva Damborská.
Kurátorku Industrial Gallery Hanu Mikelnkovou na autorčině tvorbě oslovilo, že dává lnu nové rozměry. „Povyšuje tento materiál na koncept, tvoří objekty, které vynikají svojí lehkostí a ženskostí. I díky vhodnému umístění v prostoru působí tak volně a vzdušně, že máte pocit, že levitují,“ říká kurátorka, která velmi oceňuje také autorčinu zručnost. Umělkyně pracuje se lnem všemi možnými způsoby, někdy ho tká, jindy prošívá, uzlíkuje, různě omotává a propojuje třeba drátem.
GALERIE
E. Damborská - Vzedmuté vlny zdroj: Archiv E. Damborské
Pro její tvorbu je typická minimalizovaná barevná paleta. Ani nejnovější práce nevybočují z černobílých tónů. „I já jsem jednoduchá. Bílá je pro mne bílou, černá černou. Při použití černého lnu a světlého lesklého celofánu využívám grafických možností tohoto propojení. Len se v různých strukturách mění, ztrácí, tím se mění barevnost,“ říká autorka.
Eva Damborská
Osmapadesátiletá Eva Damborská začala pracovat s textilem už ve dvanácti letech na Lidové škole umění. Po střední uměleckoprůmyslové škole roky pracovala ve studiu Krátkého filmu Prométheus v Ostravě. Velmi ji ovlivnila polská textilní škola, která je světoznámá. Soukromě studovala u Ewy Werszlerové v ateliéru textilní tvorby Akademie výtvarné tvorby v polské Vratislavi. Samostatné výtvarné tvorbě se věnuje od konce devadesátých let. Dělá ručně tkané tapiserie, textilní grafiky, objekty, kromě vlákna a textilu pracuje také s papírem nebo dřevem.
Má za sebou desítky samostatných výstav v Česku a hlavně Polsku, kde je známější než doma. Účastnila se nejrůznějších sympozií a mezinárodních přehlídek. Na přehlídkách v Polsku získala řadu ocenění, dvakrát také například zastupovala Českou republiku na trienále textilního designu v Lodži.