Praha - Do Česka dorazila první dáma finské literatury a zarputilá kritička Ruska Sofi Oksanenová. Tématem románů 37leté uznávané prozaičky je bolestná minulost Estonska pod padesátiletou nadvládou cizí mocnosti. Na pražské konferenci Dědictví totality, která byla důvodem její první návštěvy Prahy, se opřela i do nástupce bývalého Sovětského svazu.
Západ byl slepý, říká o Ukrajině spisovatelka Sofi Oksanenová
Sofi Oksanenová přijela poprvé do Prahy (zdroj: ČT24)
V hlavním městě stihla i autogramiádu. Česky jí vyšly tři tituly - všechny v nakladatelství Odeon. Jako první si Češi mohli přečíst její v pořadí druhý román Očista. Dramatický příběh setkání dvou žen, které ve starší z nich vyvolává palčivé vzpomínky na Estonsko 40. let minulého století, kdy byla země okupována Sovětským svazem.
O totalitním státě se Sofi Oksanenová dozvěděla od své estonské matky, která v zemi tisíců jezer našla nový domov. „Pro Finy je estonská historie jakýmsi mementem toho, jak mohli dopadnout, kdyby nebyla zimní válka, kdyby se Sovětskému svazu nepostavili,“ vysvětluje Lenka Fárová z Filozofické fakulty UK.
GALERIE
zdroj: Odeon
Traumatu okupace nejsevernějšího pobaltského státu, na níž se krátce podílelo i nacistické Německo, se Oksanenová v různých variacích věnuje ve všech svých knihách a také při svých veřejných vystoupeních. Při konferenci v českém Senátu hovořila o situaci na Ukrajině. Podle spisovatelky Západ zaspal, situaci na Krymu šlo předvídat dlouho dopředu, domnívá se. „Západní země nechtěly vidět, kam to spěje. Odmítly to, čekaly, až se Rusko promění v Evropu. Přály si to tak urputně, že je to oslepilo. Což je zvláštní, nikdo přece nečeká od Číny nebo od Afriky, že se poevropští,“ říká.
„Bývalí členové KGB se chtějí vrátit do krásného mládí“
Přestože se Sovětský svaz rozpadl, ti, co byli u moci, nikam nezmizeli a už vůbec se nerozplynul jejich pocit ponížení, tvrdí Oksanenová a ukazuje i na prezidenta Putina. „Řada bývalých členů KGB je teď na lukrativních pozicích, takže je pochopitelné, že se chtějí vrátit do doby svého krásného mládí. To ale Západ neviděl,“ obává se.
O agentovi, který pracuje pro různé zpravodajské služby, podle toho, kdo je u moci, je i její poslední román Čas ztracených holubic. Při rešerších se dozvěděla hodně o praktikách bývalé sovětské tajné služby.
UKÁZKA: Čas ztracených holubic
Hukot sílil; věděl jsem, co se to zpoza stromů blíží. Pohlédl jsem si na ruce, netřásly se. Za okamžik poběžím k blížící se koloně aut a nebudu myslet na Edgara ani na jeho nervy. Koutkem oka jsem viděl, jak si roztřesenýma rukama žmoulá rajtky, v obličeji barvu ne zrovna vhodnou k boji. Ještě nedávno jsme se cvičili ve Finsku, kde jsem se o Edgara staral jako o malé dítě. Skutečný boj byl ale něco jiného. Tohle byl náš úkol. Za okamžik. Teď! Vyběhl jsem, granáty mi tloukly do stehen, jeden jsem chytil za rukojeť a mé prsty už ho viděly rotovat vzduchem. Finská vojenská košile, kterou jsem si navlékl ve výcvikovém táboře na finském ostrově, mi na těle stále ještě připadala jako nová, a to mi dodávalo sílu do nohou. Zanedlouho budou všichni muži mé země oblékat jedině uniformu estonské armády a žádnou jinou. Ani uniformu cizích dobyvatelů, ani spojenců, jen svou vlastní. O to nám šlo, převzít zpátky svou vlast. /zdroj: Odeon/
Rukopis KGB čte Oksanenová i v současné informační válce o Ukrajinu. V malé bitvě o informace se nedávno sama ocitla poté, co inciovala sbírku esejí Fear Behind Us All o sovětském vlivu v Estonsku, do níž přispěl i estonský prezident Toomas Hendrik Ilves. Proti knize se ohradila přímo Putinova strana Jednotné Rusko. „Nikdo tu knihu nemohl stihnout přečíst, ale stejně ji obvili z toho samého, s čím operují na Ukrajině. Že je fašistická a rasistická,“ popisuje Oksanenová.
Finsko-estonská traumata způsobená Sovětským svazem se promítla i v roce 2003 do jejího debutu Stalinovy krávy. Také ten je k dostání v češtině.