Praha/Řím - Její život je jako podle scénáře amerického snu - ale po italsku. Chudá vesnická dívka z Neapole, která se proměnila v temperamentní a sebevědomou hvězdu světové kinematografie a sexuální symbol šedesátých let. Téměř osmdesátiletá Sophia Lorenová hodnotila o víkendu v Praze krásu českých dívek.
Sophia Lorenová: Prosadit se ve světě filmu je obtížné
Sophia Lorenová - hvězda 60. let v Praze (zdroj: ČT24)
Přijela na pozvání pořadatelů České miss, jí samé obdobná soutěž nastartovala kariéru. Lorenová (vlastním jménem Sofia Villani Scicoloneová) se narodila 20. září 1934 poblíž Neapole jako nemanželské dítě. V roce 1950 se zúčastnila soutěže Miss Italia, kterou sice nevyhrála, ale v porotě si jí všiml filmový producent Carlo Ponti, za něhož se později provdala.
První mezinárodní filmový úspěch přineslo Lorenové válečné italsko-francouzské drama Horalka (1960). Snímek Vittoria De Siky podle nejslavnějšího románu Alberta Moravii jí jako první herečce v historii vynesl Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli - i když šlo o neanglicky mluvený film. Druhou prestižní sošku obdržela až v roce 1991 - za celoživotní dílo.
- "Prosadit se ve světě filmu je velmi obtížné. Je na to třeba hodně sil, energie a obrovské vůle. Samozřejmě natáčení je skvělé, ale je to tvrdá práce. A když jsem měla ztvárnit postavu, jako je třeba právě Horalka, musím přiznat, že jsem měla dokonce i strach, jestli to zvládnu," přiznává Lorenová, že si svými hereckými úspěchy nebyla vždy jistá.
Největší slávu zažívala italská diva v 60. a 70. letech. Točila v Evropě i Americe, dramata i komedie. Po svém boku vystřídala ve filmu největší mužské idoly té doby. Nejčastěji ale hrála s Marcellem Mastroiannim. Nezapomenutelnou dvojici vytvořili mimo jiné v komediích Včera, dnes a zítra a Manželství po italsku nebo v dramatech Slunečnice či Zvláštní den. „S Mastroiannim jsem natočila za svou kariéru patnáct filmů. Pokaždé když o něm mluvím, tak se dojmu. Je to až neuvěřitelné,“ vzpomíná Lorenová.
Sophia Lorenová jako Horalka (1960, režie: Vittorio De Sica)
Od 80. let už se pro ni tak zajímavé role nenabízely. Naposledy se objevila ve filmové verzi broadwayského muzikálu Nine. Víc než jako herečka na sebe upozornila v roce 2007, kdy se pro prestižní kalendář Pirelli nechala nafotit jen v negližé. Teď se ale opět vrací před kameru. Právě dokončuje snímek v režii vlastního syna Edoarda Pontiho podle povídky Jeana Cocteaua The Human Voice.