Need for Speed – vytuněná jízda nikam

Tahle totálně odbržděná, vysokooktanová a vymaštěná automobilová taškařice smrdí benzinem, spálenými gumami hoblovanými v šikaně a také ojetými triky a nudou, plynoucí ze všech klišé žánru, na která si vzpomenete, a dementního děje, kde se (kromě jízdy na doraz) vlastně ani nic moc neděje. Blbá, unylá a zbytečná adaptace kultovní videohry, která se tváří jako adrenalinový akčňák, a přestože má pedál sešlápnutý až k podlaze, jede vlastně pořád tak na půl plynu.

Ekranizace videohry není rozhodně nic nového a objevného. Ale vždycky by mělo platit, že by pro ni měl být vždy ještě nějaký přidaný, alespoň elementárně smysluplný důvod, kromě toho, že když ji dvacet let všichni fanaticky mastí po nocích, pomažou si ji teď automaticky užít ještě do multikina. Fakt je to už dvacet let, kdy se Need for Speed stal herním evergreenem ve formátu arkádových závodních her, který přikoval ke klávesnicím, volantům a gamepadům statisíce „driverů“, kteří se v nadupaných, barevných bourácích řítili tímhle šedivým světem a řídkou dějovou kaší tak dlouho, až je katapultovala do dalšího herního levelu.

Absence alespoň nějak strukturovaného, sofistikovanějšího děje, který má hlavu, patu a mezi nimi i nějaké propojující torzo, je u arkádové závodní hry téměř předepsaná (neboť by překážel, zdržoval a zbytečně odváděl pozornost a zpomaloval herní reakce) – absence děje ve filmu z něj činí nevýmluvný výpotek, neboť již první průkopníci kinematografie rychle pochopili, že tohle médium je tu hlavně proto, aby vyprávělo příběhy. A na tom, odvažuji se staromilsky tvrdit, se navzdory 3D, motion capture, CGI či Imaxu absolutně nic nezměnilo, neboť jsou věci nepodléhající změnám, přes které nejede vlak!

Need for Speed / Scott Mescudi, Aaron Paul
Zdroj: ČT24/Bontonfilm

A kardinálním problémem filmové Need for Speed je, že vlastně žádnou slušnou, natož pak oslovující story prostě nemá. Není to primárně způsobeno retardovanými scenáristy Georgem a Johnem Gatinsovými (byť toho za sebou v téhle branži zas tak mnoho nemají), ale především evidentní snahou vyvézt se na vlně původní videohry, neexperimentovat s nějakými přidanými příběhy a prokreslováním charakterů a co nejvěrněji její obraz převést na filmové plátno. A to je málo, protože dramaticky vystavěný a logicky skloubený příběh, který ultimátní videohře překáží, je pro film nepostradatelný.

Rychle a unyle

A také povrchně, nudně, nezajímavě a odbytě se odvíjí matná dějová linka chatrně držící Need for Speed dohromady. Hrubými stehy sešitý slepenec ze standardních ingrediencí žánru tak místy působí téměř jako jeho nechtěná parodie, v níž si to matný, nezajímavý a charismaticky téměř nulový hrdina Aaron Paul (který si sem odskočil z Perníkového táty) rozdá s přičmoudlým záporákem Dominicem Cooperem, který jezdí své vítězné ilegální závody střídavě s Koenigseggem Agera a Lamborghinim Sesto Elemeneto a divné kšefty objíždí s Mercedesem SLR Roadster (komu by frajer s takovýmhle autoparkem nelezl na nervy?). Vypadá jako pěkný hajzl a je to pěkný hajzl, kvůli kterému skončil svůj život v plamenech malý Pete, za což šel jeho kámoš Tobey nezaslouženě bručet do basy.

Need for Speed
Zdroj: ČT24/Bontonfilm

Místo toho, aby ho za to vzal po palici heverem, rozhodne se hrdina, že si to spolu rozdají v super ilegálním závodě De Leon, který organizuje každý rok Monarch alias Michael Keaton ve zřejmě nejúchylnější roli své filmografie. K tomuhle očekávanému finále s neméně očekávaným vítězem (který si v něm ještě střihne charakterní mezihru „nejsem jako on“) všechno směřuje, přizdobeno povinně implantovanou love story, která se nemohla zrodit nikde jinde než ve Fordu Mustang Shelby GT500. 

O těhle nabušených kárách, které se vyrábějí jako kusovky a přijdou na hezkých pár desítek milionů dolarů, je tenhle film především. A kdo je má rád a ví, že hajzlové, co lovili Tobeyho, jezdili v Chevroletu Silverado, Fordu Bronco, Hummeru H2 SUT a náklaďáku Peterbilt a že na startovním roštu je nejrychlejší a vítězství by měl urvat veyron se svými dvanácti sty koňmi a rychlostním rekordem nějaký 430 kilometrů v hodině, si bude dílem lebedit a tetelit se při meziplynech blahem a dílem zpruzeně registrovat technické a fyzikální přešlapy, kterých se tvůrci ve jménu brutální akce velkoryse dopouštějí.

Need for Speed / Aaron Paul
Zdroj: ČT24/Bontonfilm

Většina ostatních nepoučených se stane spíše neochotně a posléze už jen odevzdaně civějícími spolujezdci, kteří místo toho, aby se odvázaně bavili, budou nostalgicky vzpomínat třeba na Bullita (jenž je tu až svatokrádežně letmo připomenut).

Jízda do extáze nebo do hajzlu

Tohle jsou dva možné směry, kterými vás Need for Speed požene, podle toho, do kterého segmentu diváků se zařadíte a jak intenzivně budete tohle zařazení prožívat. Je to vytuněný (nebo spíše vytunelovaný) závodnický spektákl, otírající se o klasiku, na kterou nemá, přislazený prvoplánovitou romantikou a nedotaženými prvky stínované revenge movie. Ptákoviny, které videohra milosrdně ututlá, velké plátno multiplexu nemilosrdně zdůrazní, bláboly typu „když chceš porazit velký kluky, musíš mít velký auto“ úlevně tlumí vytáčené motory a vyprázdněný scénář plní spíše funkci bodového itineráře. S tímhle se teda žádná velká díra do filmového světa neudělá. Vylepšit vlažné skóre nedokáže ani začínající režisér Scott Waugh, jemuž je nutné přiznat alespoň slušné aranžmá automobilových honiček, a k vlažnému dojmu hodně přidávají nezajímaví a jakoby unavení herci, jejichž charisma je na úrovni splasklé pneumatiky.

Need for Speed
Zdroj: ČT24/Bontonfilm

Je politováníhodné, že to platí i o ústředním hrdinovi Aaronu Paulovi, který s výrazem ublíženého lívance ničím nepřesvědčuje, že jím opravdu je, a vítězí nikoli proto, že na to má, ale proto, že je to předepsáno ve scénáři. Need for Speed je prostě vyšeptalé béčko, jehož zásadním přínosem je, že dalo dohromady exkluzivní kolonu nadupaných závoďáků. Jenomže i tady platí stará pravda, že méně je často více, a tak je, myslím si, jednoznačně válcuje souboj Forda Mustang 1968 s Dodgem Charger R/T v již zmiňovaném Bullitově případu, nebo sólový Pontiac LeMans, závodící ve Francouzské spojce s newyorskou nadzemkou, Ferrari 575M Maranello, ve kterém dovádějí Mizerové, či Spielbergův ranný opus Duel, kde se utkává nesouměřitelná váhová kategorie plymouthu a peterbilta.

A klidně může spát i Dominic Toretto a jeho série Rychle a zběsile, neboť Need for Speed (o kterém se šuškalo, že by jí mohl konkurovat) na ni evidentně nemá a oslovuje spíše hráče videohry nežli filmové diváky. Profrčí kolem sice na plný plyn, ale prakticky souběžně také vyšumí do úlevného zapomnění. A to je pro projekt za nějakých sedmdesát mega v dolarech přece jen málo.

NEED FOR SPEED. USA 2013, 130 min., české titulky, přístupný, 2D, 3D, 4DX. Režie: Scott Waugh. Scénář: George Gatins, John Gatins. Kamera: Shane Hurlbut. Hudba: Nathan Furst. Hrají: Aaron Paul (Tobey Marshall), Dominic Cooper (Dino Brewster), Imogen Pootsová (Julia Maddonová), Scott Mescudi (Benny), Rami Malek (Finn), Ramon Rodriguez (Joe Peck), Harrison Gilbertson (Pete), Michael Keaton (Monarch). V kinech od 13. března 2014.

Vydáno pod