Brusel - Královské vojenské muzeum v Bruselu se rozhodlo představit každodenní život v zemi v letech 1914 až 1918. Ukázat chce především život obyčejných lidí v okupované Belgii za první světové války a připomenout, co tomuto konfliktu bezprostředně předcházelo. Belgická výstava potrvá až do konce března příštího roku.
Muzeum v Bruselu ukazuje válečnou Belgii tak trochu jinak
Vzpomínky na první světovou válku vtěsnali autoři ojedinělé výstavy o Belgii jen do několika muzejních sálů. Hned na začátku to ale vypadá, jako by válka ani nebyla. V ulicích chodí lidé a vidět jsou i kočáry. Po pár krocích se ale zničehonic ozvou výstřely. Následkem atentátu v Sarajevu umírá arcivévoda Ferdinand s manželkou Žofií. Pak už má všechno rychlý spád a do země se řítí německé vojsko.
Jak připomínají organizátoři: Expozici nestačí jen vidět, je třeba ji také cítit a slyšet. V sálech se proto ozývá střelba, štěkot psů nebo kašlání vojáků. Všude je cítit pytlovina s pískem jako připomínka barikád. „Návštěvník vstoupí do části, která se vyloženě zabývá vojenskou historií, se všemi těmi aspekty, jako jsou boje, obrana, ale také každodenní život vojáků, kteří řešili zimu, vši, myši, krysy, ale také nudu,“ doplňuje poradce Královského muzea vojenství Manuel Duran.
Při okupaci Belgie bylo popraveno 5 500 civilistů
Na výstavě nechybí ani originální dobové dokumenty s ultimáty. V nich například německý císař Vilém II. apeluje na belgického krále Alberta I. a parlament, aby nechali projít zemí jeho jednotky. Pokud ne, vyhrožuje důsledky. Právě komplikovanému vztahu belgického krále s německým císařem se věnuje jedna část výstavy. Albert se totiž sám postavil do čela armády proti svému ambicióznímu příbuznému, i přesto však o velkou část Belgie přišel.
Výstava dokumentuje i postup německé armády a pád jednotlivých belgických měst od Lutychu přes Brusel až po Antverpy. „Okupace byla brutální. Během prvních měsíců války zastřelili 5 500 civilistů jako králíky, protože Němci tvrdili, že se účastnili boje, což nebyla pravda,“ dokládá profesor dějin Univerzity v Gentu Bruno de Waver. Po zbytek války pak zůstávali vojáci především v zákopech a znepřátelené strany se od sebe držely v bezpečné vzdálenosti.
Prvoválečná Belgie tak trochu jinak (zdroj: ČT24)