Šamanský mejdan s Egonem Bondym

Kdo sleduje dramaturgickou linii studiového prostoru Švandova divadla, zřejmě mu nedávno neunikla hra o Karlu Krylovi Země Lhostejnost. Další z trojice cyklu o básnících a prorocích Nesvatí je Šaman, inspirovaný novelou undergroundového myslitele Egona Bondyho. V plánu je ještě zpracování osobnosti Jana Balabána v inscenaci Možná, že odcházíme.

Režisérka Viktorie Čermáková mapuje Bondyho s velkou ambicí postihnout různé fragmenty tvorby a morálně naléhavou atmosféru mocenského útlaku. Šaman nepochybně atmosféru má, také ji dociluje všemi možnými prostředky. Užívá strašidelných domorodých masek s vyčesanými vlasy, mračen dýmu, soudružského obcování i podzemní hudby. Kapela patří k atraktivitě divadelní koláže, která přes všechny herecké snahy nedrží pevně pohromadě.

Příběh přináší záblesky naděje (ve vztahu Šamana s mladičkou Muškou) i skepsi z nemožnosti realizace skutečné svobody v lidském společenství. Ani všemi obdivovaný a léčivou mocí obdařený Šaman (Robert Jašków) nedokáže uniknout z osidel politických strážců. Jeho milostný poměr s Gestapačkou (Kristýna Frejová) je toho důkazem. Scény Šamana a Gestapačky patří k nejpůsobivějším, vlastně si dovedu kus dobře představit pouze s těmito hlavními aktéry.

„Hovořit o potěšení ze života, radosti, štěstí já nemohu, protože s tím nemám vůbec žádnou zkušenost,“ uvádí v programu Egon Bondy (1930-2007) alias Zbyněk Fišer, filosof, básník a bohém. „Ovšem filosof je od toho, aby dodal lidem odvahy tím, že dá lidem příklad, že selským rozumem se dá na to přijít.“ Syntetický tvar obsahuje úryvky Bondyho básní a korespondence, má precizně vybavenu úvahovou část, realizovanou přes videoprojekce z televizních obrazovek. Právě tato didaktická - a ve hře frekventovaná - náplň není divácky přitažlivá.

Poezie, magické rituály, kapela s vůní půlnoci, průhledné modré sukně s červenými trenýrkami ke svazáckým košilím, fotografie Gustáva Husáka s dlaněmi pod bradou. Bizarní chaos světa, podtržený rytmem bicích (překvapivý bubeník Robert Jašków). Primitivní lidská tlupa má své zákonitosti. Šaman je kontrolován a nucen k tomu, aby donášel na svůj lid. „Jsme rebelové, volající po bouři. Pokud se tě dotkne světový duch, nečekej, že se to obejde bez bolesti.“

Šaman
Zdroj: ČT24/Švandovo divadlo

Výprava Jany Prekové zabydluje suterénní scénu stupňovitě, využívá schodů k rudému oltáři a také spodní prostor s kancelářským stolem a na zemi poházenými knihami. Vpravo u zdi sídlí nevábný kutloch Šamanova pomocníka Kukučky (Jiří N. Jelínek). Svícení jde občas do diváků jako syrová součást důmyslné mašinérie. Gestapačka fotí koncert i nás. Zaujaly mě Šamanovy rekvizity: náhrdelník z otvíráků na lahve, nůž, co umí kreslit krví… a všechny varianty kostýmů Gestapačky.

„Ty nám, soudruhu, nějak nespolupracuješ,“ opakuje Gestapačka. „Ty jsi velký šaman, ale špatně jim tady kážeš.“ Zralé ženství, co umí dosáhnout svého, v kontrastu s dívčí přírodní citlivostí Mušky (Tereza Nádvorníková), jejíž uzdravovací rituál vypadá dost autenticky. Spisovatel je na jevišti všudypřítomný, což by byl i v případě, kdyby nebyl ilustrován hereckou figurou. „Jaké jsou hranice tolerance - a co když se tolerance stává kolaborací, konformitou?“ To bychom si měli zapamatovat.

Hrají: Robert Jašków, Kristýna Frejová, Jiří N. Jelínek, Tereza Nádvorníková, Jakub Gottwald, Jiří Pěkný nebo Vít Kremlička. Hudební spolupráce Petr Kofroň. Šaman své rituály předvede ve Studiu Švandova divadla 25. února a 6. března od 19:00. Kouzlí asi půldruhé hodiny bez přestávky.

Vydáno pod