Fotografie na jemný způsob. Peter Župník vystavuje v galerii Artinbox

• Marie Kohoutová

27. 12. 201327. 12. 2013, 12:55|Zdroj: ČT24

Peter Župník / Měsíček, 1995/2005

Zdroj: Peter Župník/Archiv P. Župníka

Soubor více jak čtyř desítek poeticky laděných fotografií nabízí průřezová výstava slovenského fotografa Petera Župníka v galerii Artinbox „Denní sny“. Oč je jeho civilní život kosmopolitnější s pravidelným pendlem mezi Slovenskem a Českem, kde vystudoval (SUPŠ v Košicích, 1976–1980, FAMU v Praze, 1981–1988), a Paříží, kde od poloviny 90. let žije, tím osobnější jsou jeho fotografické obrazy. Jsou pevně navázány na jedinečnou schopnost Peter Župníka stvořit umělecký zázrak z malých, nejbanálnějších věcí, které člověka obklopují ve vlastním obýváku, třeba dvě hrušky nakloněné k sobě přesahují svou prostou jednoduchost a stávají se – kým vlastně? Záhadnými, poněkud komickými bytostmi s jedním tykadlem…

Připoutanost ke krajině a krásám všedních věcí jako k nevyčerpatelnému zdroji vlastního tvůrčího vyjádření se u Petera Župníka formovala od dětství na vesnici Klčov poblíž Levoče, kde měl jeho otec ovocnářskou šlechtitelskou stanici. Fotografoval od dětství; krajinu a její detaily, ovoce, rostliny, mraky, dokumentoval výsledky otcova šlechtitelského vědeckého úsilí, kreslil, maloval. Legendární je jeho setkání, ještě jako studenta Střední umělecko-průmyslové školy v Košicích, s prof. Janem Šmokem, zakladatelem katedry fotografie na pražské FAMU. Tam vyrostla celá generace fotografů později označovaná jako slovenská nová vlna, kam patří spolu s Peterem Župníkem Tono Stano, Jano Pavlík, Rudo Prekop, Kamil Varga, Miro Švolík a Vasil Stanko.

Výstava je skutečnou ochutnávkou klíčových oblastí tvorby Petera Župníka. Najdeme zde dokumentární i uměleckou fotografii, komponovaná zátiší, stylizované momentky, krajinou fotografii i kontemplativní snímky filozofické povahy. I když slovu „filozofická“ by se autor asi bránil. A přesto to funguje. Autorovo prvotní zachycení skutečnosti fotoaparátem je čistě intuitivní a vychází z potřeby zachytit náladu, atmosféru, pocit. Sám si totiž během své tvory ozřejmil pravidlo, které u něj funguje následujícím způsobem: „Čím víc jsem chtěl cosi vyfotit, tím míň toho na snímku bylo. Příliš konkrétní záběry časem zhasnou. Potenciál mají ty nepopisné a nespekulativní.“

Komplikovaný proces završený dokončením snímku ale teprve začíná. Dodatečně a o mnoho let později autor umělými zásahy pořízený snímek reinterpretuje a jeho význam posouvá žádoucím směrem. „Příběh vzniku mé fotografie bývá dlouhý. Většinu fotografií datuji nadvakrát; první letopočet odkazuje ke vzniku negativu, druhý k finalizaci. Domalby olejovými pastely, pohybuji se na hranici postřehnutelnosti, jsou pouhým zvýrazněním přirozených rysů, ale zabírají hodně času, a také trvalo léta, než jsem vyvinul právě ten odpovídající, jemný způsob,“ popisuje svou metodu Peter Župník.

Vklad do každého jeho díla přináší jak bezprostřední inspirace kouzlem jediné chvíle, kterou dále postupně transformuje a rozvíjí ručními zásahy o mnoho let později, tak i nejprostší viděná skutečnost, která ozvěnou vnější fyzické podobnosti tvarů vyvolá autorovy úvahy v širších souvislostech. Čerpá z výtvarné krásy obyčejných věcí; prosvícený plátek rozřízlé okurky a její semínka se pojednou stávají dynamickými plodivými organizmy a zvyšují napětí uprostřed uzavřeného prostředí. Rozevřená tlamička "Kočky, která chtěla být tygrem,“ budí úsměv i respekt zároveň. Autor šikovně pracuje s měřítkem, představíme-li si totéž zvětšené, zafunguje v nás pravěký strach lovené kořisti. Zvířata vůbec jsou dlouhodobým objektem umělcova zájmu, protože jejich tvar, barvy i pohyb jsou předobrazem geniálních výtvorů lidského ducha; zadní nohy malé šelmičky, která si vykračuje náměstím, připomínají elegantní siluetu Eiffelovky. Ta se na pařížských motivech ve vystavené kolekci připomíná vícekrát a vždy v nečekaných a jedinečných souvislostech.

Je těžké, ne-li nemožné říct, že k vrcholům výstavy patří mistrné záběry Paříže a jejích lidiček, protože mistrovství a dokonalosti dosahuje ve všech zmíněných žánrech. Uvědomuje si vůbec tamní umělecká kritika, jaká osobnost mezi nimi tvoří? Černobílá magie Župníkových fotografií se týká zrovna tak přírodnin, fosílií, rajských plodů, rostlin nádherných i děsivých, hrozivých detailů měst, důstojných torz věcí vyprávějících lidské příběhy, přírodních scenérií stejně jako krajin ženského těla, na kterých nechává růst krajiny vlastní s neobyčejným vtipem a jemným humorem.

Výstava Denní sny představuje kolekci snímků vyjmutých z několika autorových cyklů, což klade na diváky patrně větší nároky, než kdyby každý z nich zůstal v myšlenkovém klimatu „svého“ cyklu, protože stavba, prokomponovanost a gradace celku stanovená tvůrčím záměrem autora diváka vede a umocňuje vyznění každého kousku. Na druhou stranu ale zvolená metoda výběru poskytuje plastičtější představu o mnohostrannosti fotografických lásek a jedinečnosti talentu Petera Župníka.

Peter Župník: Denní sny - Artinbox Gallery, Perlová 3, Praha 1, 3. 12. 2013 – 12. 1. 2014.