Zemřel Zdeněk Plachý. Skladatel, režisér i performer, který změnil partituru v pěticípou hvězdu

Zemřel hudební skladatel a divadelní režisér Zdeněk Plachý, který od roku 2007 šest let působil jako umělecký šéf činohry brněnského Národního divadla. Bylo mu šestapadesát let.

Zdeněk Plachý
Zdroj: ČTK Autor: Igor Zehl

Kroměřížský rodák vystudoval na brněnské pedagogické fakultě češtinu a hudbu a komponovat začal už během studií učitelství, k pedagogice připojil i pět let studia hudební kompozice na JAMU.

Na hudební scénu vstoupil v polovině 80. let, když založil orchestr pro soudobou vážnou hudbu Art Inkognito zaměřený na produkci nepohodlných západních a československých autorů, od počátku devadesátých let se začal přiklánět k divadlu a vytvořil řadu scénických hudeb pro režiséry Vladimíra Morávka a Jana Antonína Pitínského.

Pěticípá partitura

Devadesátá léta byla také obdobím, kdy dal v jihomoravské metropoli vzniknout centru současného umění Skleněná louka, která dává prostor moderní vážné hudbě, poezii i performanci. K poslední zmíněné měl ostatně blízko i sám Plachý.

Pro Husu na provázku vytvořil „Těžké doby bez taktu“ vycházející z vlastní absolventské práce. Partitura, kde všech padesát stran tvoří pěticípá hvězda, omezovala možnosti hraní orchestru a v době svého předrevolučního vzniku byla z ideologických důvodů neprodukovatelná. Na provázku skladbu provedla Vojenská posádková hudba Brno.

Umělcův široký záběr potvrzuje i jeho dokumentární tvorba spojená zejména s Českou televizí, ať už jde o snímky Stará a Nová říše na Moravě, Brněnští Euroindiáni nebo snímek o vrcholovém sportu Branky, body, paradoxy nebo přírodovědný dokument Pokusná zvířata. 

Z Trnavy k Radokovi

S nástupem nového milénia se začal intenzivněji věnovat divadelní režii. V roce 2000 režíroval v trnavském Divadle Jana Palárika slovenskou národní operetu Bellarosa skladatele Mikuláše Schneidera-Trnavského, na scéně pražského Stavovského divadla realizoval projekt Árie k nezaplacení, který vytvořil s Jiřím Šimáčkem a s německými umělci Hansem W. Kochem.

V roce 2003 režíroval Plachý v plzeňském Divadle J. K. Tyla operu Giuseppe Verdiho Síla osudu, v tomtéž roce uvedl v pražském Divadle Komedie hru Ukřižovaná a s kultovní pražskou scénou spojil síly i o tři roky později v projektech Setkání Mudrců a Oliver Twist.

Za inscenaci Magická flétna, kterou spolu s Petrem Kofroněm a Jiřím Šimáčkem připravil pro Městské divadlo Brno ve vzdoru motivům Wolfganga Amadea Mozarta a Emanuela Schikanedera, obdržel Cenu Alfréda Radoka.

V čele činohry

V říjnu roku 2007 jmenoval ředitel Národního divadla Brno Daniel Dvořák Zdenka Plachého do funkce ředitele činoherního souboru tohoto divadla. V předvánočním čase Plachý spolu s Dvořákem uvedli na scéně Mahenova divadla multižánrovou hudebně-dramatickou kompozici Česká mše vánoční s texty Bohuslava Reynka a Jana Zahradníčka, která se setkala s mimořádným diváckým ohlasem a četnými reprízami.

Vřelé přijetí diváky i kritikou zaznamenala Plachého první inscenace ve funkci šéfa činohry –adaptace Dumasovy Královny Margot.

Trio Kofroň–Plachý–Šimáček se opět sešlo při vzniku operní inscenace MAI 68. Opera věnovaná reflexi událostí roku 1968 jak z hlediska českých událostí, tak v kontextu tehdejšího evropského politického dění, byla uvedena jak na pražské scéně Národního divadla ve Stavovském divadle, tak i v Národním divadle Brno v Mahenově divadle.

Pozici ředitele činohry opustil po šesti letech kvůli zdraví, neshodám ve vedení divadla a připravovanému televiznímu cyklu o křesťanství v disentu za komunistické totality Zakázaný Bůh.