Anton Pavlovič Čechov v nejčistší podobě. Tak vnímají tvůrci ostravské Komorní scény Aréna své pojetí Tří sester proslulého ruského dramatika. Režie se ujal umělecký šéf divadla Ivan Krejčí. Hra podle něj bez slitování vypráví o ženách v mužském světě. V posledních letech se jedná už o třetí Čechovovo dílo, které Aréna nastudovala.
Tři sestry trpí v mužském světě. Čechov potřetí vstoupil do Arény
Čechov potřetí vstoupil do ostravské Arény (zdroj: ČT24)
„Humor Čechova je vlastně strašný, nelítostný. Vychází ze smutku. Laskavost, která se hned zlomí do ironie,“ uvažuje Ivan Krejčí. „Jde o to, aby se povedlo, že to je zábavné, a zároveň, že to všechno umírá. To je těžké spojit dohromady. A to je na tom velké, specifický jazyk, jak vyjádřit zmarněný život,“ pokračuje režisér.
„Hra je o ženách v mužském světě. Muži vytvářejí prostor pro ženy a není to moc útěšné. Tři sestry jsou možná nejtvrdší z Čechovových her, je o konci času, o úplném zániku, není tam už žádný horizont, ke kterému by se dalo směřovat. Svět, kterému jsme rozuměli, odchází, něco se na nás valí, nevíme přesně co a nevíme, jak na to reagovat,“ dodal Krejčí.
Žít se musí
Hra Tři sestry z roku 1901 patří k nejhranějším titulům moderního dramatu. Tři dcery zesnulého generála Prozorova žijí v provinčním městečku se svým bratrem Andrejem a posléze i s jeho rodinou a vzpomínají na šťastné chvíle strávené v Moskvě, do které se chtějí vrátit.
Inscenace Tři sestry
Nejstarší Olga je stará panna a pracuje jako středoškolská učitelka, prostřední Máša je nešťastně vdaná za místního učitele a nejmladší Irina upíná své životní naděje k lásce, ale když se dočká zklamání, je zřejmé, že ji čeká stejný osud jako Olgu.
Společnost sestrám dělají důstojníci místní posádky, se kterými se pouštějí do planých filozofických debat i seriózních úvah o tom, jak naplnit své životy. Bratr Andrej je nakonec zcela zničen svou ženou Natašou, která postupně vytlačí i celou rodinu z jejich domu.
Všichni se nicméně do konce hry snaží porozumět smyslu své existence a v závěru se doberou zásadního poznání, že žít se zkrátka musí.
V našem pojetí je to hra o tom, jak čas neúprosně požírá naše životy, je to taková krásná, dlouhá, pěkně napsaná báseň o smrti.
Rolí sester se ujaly Tereza Cisovská, Pavla Dostálová a Zuzana Truplová. Jejich bratra hraje Šimon Krupa a jeho ženu Natašu hostující Kristýna Leichtová. „Lidé se budou smát, ale úsměv jim z těch smutných klaunů bude mrznout na rtech. Jestli lidé chtějí vidět Čechova v jeho nejčistší podobě, tak by se na Tři sestry měli přijít podívat do Arény,“ řekla Leichtová.
Sestrám nefandit
„Je to titul, na který můžete sáhnout ve chvíli, kdy máte soubor v dobré kondici. My věříme, že ho v dobré kondici máme. Je to hra, ve které neexistují velké a malé role,“ říká dramaturg Tomáš Vůjtek.
„Vždycky je tam problém, že herečky chtějí těm sestrám fandit, ale ono není moc čemu. Protože to nejsou zrovna životní prototypy, které bychom chtěli následovat. Ony se v životě skutečně ztrácejí. Ale v tom jsou sympatické, když si uvědomíme, že se vlastně chováme stejně,“ uzavírá Vůjtek.
V posledních letech je to třetí dílo Antona Pavloviče Čechova, které divadlo nastudovalo. V prosinci 2006 zde měla premiéru inscenace jeho hry Racek a o tři roky později Višňový sad.