Tělo není stroj. Martin Velíšek proto nemaluje ideál

Nahoře bez – dole taky, hlásí název výstavy aktů v pražské Galerii Kritiků. Jejich autorem je Martin Velíšek. V centru zájmu osmačtyřicetiletého výtvarníka ale není ideál nebo erotika, zobrazuje reálné postavy obyčejných žen.

Video Události v kultuře
video

Martin Velíšek nehledá v aktech ideál

Kdyby bylo tělo dokonalé, nebylo by to tělo, ale stroj, řekl na vernisáži filozof Miroslav Petříček. Svými slovy vystihl to, co chce Martin Velíšek zachytit malbou – tedy skutečnou krásu, ne nedosažitelný ideál.

„Pro mě jsou to hezké modely, ale, pravda, vždycky mají nějakou drobnou nedokonalost, třeba modřinu na zádech nebo opálené plavky. Něco, co ideál vrací k normálnímu člověku. Přijde mi, že takové ty ideální modelky se člověk ostýchá nejen oslovit, ale pomalu se na ně i dívat,“ domnívá se Velíšek.

Něco všedního i posvátného

Akty nejsou téma, které by maloval souvisle, už od devadesátých let se k němu ale pořád vrací. První a poslední obraz na výstavě dělí jednadvacet let. „Zkraje jsem si netroufal model otočit čelem k sobě,“ vysvětluje výtvarník, proč na mnohých obrazech jsou ženy zachyceny zády k divákovi.

Důležité pro něho bylo zachovat v díle intimitu. „Akt už tu byl tolikrát, že říct něco nového snad už ani nejde. Všichni tělo máme, známe, potkáváme se s ním dnes a denně. Na jednu stranu je to tedy ve výtvarném tématu něco posvátného, výjimečného a velikého, na druhou stranu něco všedního a každodenního. A mě zajímalo vybalancovat právě tyto dva protipóly,“ podotkl.

V Galerii kritiků vystavuje akty v životní velikosti do 26. listopadu. Obrazy doplňují drobné objekty, fotografie nebo kresby.