Život s Jakubem Špalkem: Praktikábl, to jsem já

Já jsem na jednu stranu asi slušný chlap, ale na druhou stranu se se mnou v podstatě nedá žít. Třiadvacet let, po které natáčela s divadelníkem Jakubem Špalkem, sestříhala dokumentaristka Helena Třeštíková do 89 minut Života s Kašparem. Snímku, jehož název říká mnohé. Špalek, to je Kašpar, divadelní spolek, kterého je principálem. Žít se Špalkem znamená žít s divadlem. Berte, nebo nechte být.

Síla, jakkoli to asi není nejpřesnější slovo, tohoto časosběrného dokumentu tkví v postupném odkrývání toho, jakou je Jakub Špalek osobností. Možná hrálo roli štěstí, možná Třeštíkové čuch na dobrý „objekt“ sledování, když si v říjnu 1989 vybrala pro jeden ze svých projektů dvacetiletého studenta DAMU. Portrét, zhušťující třiadvacet let jeho života do hodiny a půl, představuje individualitu, která vlastně nikdy nepřehodnocuje své priority. Ani v době, kdy by se čekalo, že od nich odstoupí, nebo z nich alespoň sleví.

Působí to sobecky a arogantně a možná Jakub Špalek sobecký a arogantní je - bylo by ovšem troufalé soudit jen podle obrazu, který o něm předložil sestříhaný film - rozhodně ale něco takového vyžaduje silné odhodlání. „Jedinec zmůže hrozně moc, ale musí jednat,“ říká v dokumentu Špalek nedlouho po sametové revoluci větu, která by mohla být jeho mottem.

„Jedno z Jakubových témat, které se ve filmu několikrát opakuje, je, že se nesmíme dát,“ potvrzuje Helena Třeštíková. „Pokud o něco usilujeme, musíme v tom být vytrvalí. Druhým tématem je usilování a jeho limity. Je krásné, když člověk o něco usiluje, ale měl by hlídat, jestli už nepřekračuje nějaké hranice. A třetí téma je téma oběti.“

Usilování a výše zmíněná témata, která jsou s ním spojena, se prolínají všemi třemi linkami, které dokument v životě Jakuba Špalka sleduje: „jeho“ revolucemi, vztahy a divadlem. Divadlo, nebo rodina? žádá po něm Třeštíková při jednom z natáčení, aby si vybral. „Asi divadlo, jakákoli vteřina, kterou utratím jinde, je hloupost,“ odpovídá Špalek.

Ve spolku Kašpar, který založil v roce 1990 a který působí v pražském Divadle v Celetné, naplňuje své představy o divadle. Realizuje se v něm, věnuje mu většinu své energie i času, Kašpar se stává pevnou součástí jeho života, možná posedlostí, každopádně neoddělitelnou. Tak neoddělitelnou, že přispěje k rozpadu dvou jeho vztahů. „Najednou jí začalo vadit, že máme doma kulisy. Ale praktikábl, to jsem já,“ přiznává po skončení druhého z nich Špalek. A je jasné - jemu i divákům - že jiný už nebude.

Život s Kašparem v dobrém i zlém, mohlo by se doplnit, oboje s ním Špalek za těch víc než dvacet let zažil - a oboje tím pádem jeho blízcí zažili se Špalkem. V dokumentu se mihne kupříkladu Jan Potměšil, jehož po nehodě zpátky na jeviště přitáhl právě tento divadelní spolek. Především se ale ono „v dobrém i zlém“ projevuje v souvislosti se současnou Špalkovou životní partnerkou Evou. Právě její nemoc je chvílí, kdy by on měl změnit své priority a být schopen pro blízkého člověka oběti - přesněji: v takové chvíli se to očekává.

Třeštíková v dokumentu (snad vůbec poprvé) nechala scénu, kdy mezi ní a Jakubem Špalkem došlo ke konfliktu. Vyčítá mu, že by chtěl, aby ho točila jen tehdy, když je všechno hezké. Tato situace se odehraje někdy v polovině 90. let a další léta natáčení ukáží, že se mýlila. Jakub před kamerou přiznává i svá nehezká období, patří k nim i Evina nemoc. A tím, že nechal zachytit, jakým způsobem se postavil k této zkoušce, velmi riskoval, že ho dokument představí v dost nelichotivém světle.

Špalek ale svá rozhodnutí nijak zásadně nepřehodnocuje ani zpětně, poté, kdy mohl svůj život vidět očima někoho jiného. „Přál bych každému, aby to mohl zažít,“ ohodnotil bez jakékoli stopy škodolibosti svou časosběrnou zkušenost. Možná ne poslední, Helena Třeštíková by totiž prý v dokumentování jeho života ráda pokračovala. Život s Kašparem je jejím třetím filmem o Špalkovi, předcházely mu snímky Kašpar (1993) a Deset let v životě mladého muže (1999), který byl součástí cyklu Člověk a čas (mimo jiné spolu s dokumentem o dalším „kašparovi“ Janu Potměšilovi).

Špalek a Lavička - dva muži ve víru doby

Dokument Jakub Špalek: Život s Kašparem vstoupil do kin 4. dubna spolu s dalším časosběrným projektem Vojta Lavička: Nahoru a dolů. Režisérkou filmu o tomto romském hudebníkovi a aktivistovi je také Helena Třeštíková. Dokumentární diptych uvádí pod názvem Dva muži ve víru doby: „Myslím, že to platí pro oba, a společné je jim také téma usilování. Jsem ráda, že po filmech o životních outsiderech, jako byl René a Katka, jsou tu dva muži, kteří jsou opravdu aktivní, byť jim to nepřináší úplně štěstí a nejsou ani stoprocentně úspěšní.“

Oba snímky, které vznikly v koprodukci České televize, je možné zhlédnout (za poplatek) také v internetové videopůjčovně distribuční společnosti Aerofilms.