Recenze: Vážený občan poznává svéráz argentinského lovu

Vydat se zpátky do rodného města může být lidsky dojemné, ale za jistých okolností i pořádně nebezpečné, jak ukazuje argentinská černá groteska Vážený občan. Úsměvný i dramatický příběh uvádí česká kina od 3. srpna.

Vážený občan (2016, režie: Gastón Duprat, Mariano Cohn)
Zdroj: Film Europe

Hvězda literárního světa a laureát Nobelovy ceny za literaturu Daniel Mantovani prozíravě zdrhnul z rodného Salasu ve dvaceti letech do Evropy, neboť mu bylo jasné, že v tomhle argentinském zapadákově se světovým spisovatelem nestane. Zatímco jeho literární postavy Salas nikdy neopustily, on se tam čtyřicet let nevrátil.

Teď ale dostal dopis od tamního starosty, který chce Danielovi předat čestné občanství města. Pro liteára by navíc návrat mohl být impulsem, který by znovu nahodil jeho dřímající fantazii a vyhaslou inspiraci.

Co Váženého občana nezabije, to ho posílí

Tenhle zpočátku zábavný a vtipný výlet do Salasu, začínající jako bezstarostná jízda a kulminující střelbou na živý terč, je rozvržen do pěti ilustrativně nazvaných kapitol (Pozvání, Salas, Irene, El Volcano a Lov).

Režijní, scenáristický, kameramanský a producentský tandem Gastón Duprat – Mariano Cohn v nich originálně mixuje hořko-úsměvnou rozmarnou komedii a existenciální psychologické drama. S jistou (značnou) nadsázkou řečeno, v něm tihle dva, kteří to spolu táhnou od devadesátých let, kombinují argentinskou variantu Formanovy klasiky Hoří, má panenko s rogožkinovským svérázem národního argentinského lovu na kance a intelektuální vejtahy.

Hlavní slovo v tomhle návratu ke spisovatelským kořenům má nový Vážený občan Salasu Oscar Martínez (Divoké historky), jenž si za netriviální roli Davida Mantovaniho odnesl v loňském roce z Benátek Cenu pro nejlepšího herce.

Je to on, který tenhle film, jenž má napětí i spád, táhne a graduje, prakticky nesleze z filmového plátna a jeho charisma můžete nabírat lopatou. Nejvýrazněji mu sekunduje místní macho, neortodoxní tanečník a milovník lehkých holek a pečených jehněčích hlav Dady Brieva.

Daniela buď jeho domov pohřbí, nebo to nějak přežije. Buď po návratu už nenapíše ani koresponďák, nebo z toho bude jeho nový světový bestseller. Divák má na rozdíl od něj jistotu, že ho čeká chytrý a originální film se skvěle napsanou i odehranou ústřední figurou a řadou barvitě vypointovaných sekvencí.