Gina Lollobrigida (1963)

Božská Lollo. Herečka Gina Lollobrigida slaví devadesáté narozeniny

Devadesáté narozeniny oslavuje Gina Lollobrigida. Bývá označována za jednu z nejkrásnějších hereček 20. století, stala se ikonou světové kinematografie, její jméno bylo synonymem pro Itálii. Postupem let sice žezlo sexuálního symbolu přebraly jiné krasavice, ale pěkná tvář a sošná postava nebyly jediné dary, se kterými Lollobrigida přišla na svět. Věnuje se také fotografii nebo charitě.

„Mám především výtvarné nadání, ale stejně tak jsem dnes mohla být operní hvězdou. Jenom náhodou jsem se stala herečkou,“ tvrdí Lollobrigida, která ještě před vstupem na stříbrné plátno studovala zpěv a výtvarné umění. Po skončení filmové kariéry v roce 1972 se k výtvarné tvorbě opět vrátila nejprve prostřednictvím fotografického aparátu. 

Hned její první kniha snímků Moje Itálie se stala bestsellerem. Další její fotografické knihy obsahují většinou žurnalistické fotografie, ale věnuje se různým žánrům. Jako novinářka zazářila, třeba když pořídila exkluzivní rozhovor s kubánským vůdcem Fidelem Castrem.

Cestu k filmu otevřela božské „Lollo“ soutěž krásy. V roce 1947 se stala třetí nejkrásnější ženou Itálie a ihned podepsala smlouvu na roli ve filmu Komedianti. Kariéra pokračovala filmem Pozor banditi z roku 1951. Hned poté přišel jeden z vrcholů její herecké dráhy, snímek Fanfán Tulipán (1952), ve kterém si zahrála po boku Gerarda Philipa.

„V roce 1952 jsem točila film, nebyla jsem nikdo, a ten film mi přinesl úspěch. Na titulcích bylo moje jméno vedle Gérarda Philipa strašně maličké, ale pak jsem ani nemohla vyjít na ulici. Bylo to šílenství.“ 

Gina Lollobrigida o filmu Fanfán Tulipán

Následovaly filmy Krásky noci (1952) opět s Gerardem Philipem a kasovní trháky Chléb, láska a fantazie (1953) a Chléb, láska a žárlivost (1954), které z mladé Italky udělaly nejlépe placenou evropskou herečku. Ve druhé sérii ji později vystřídala Sophia Lorenová, která od Lollobrigidy převzala mnohé rysy z jejího hereckého typu.

Nemyslet na krásu

Celkově natočila přes 60 filmů, některé v Hollywoodu, a pod dokumenty o Fidelu Castrovi a Indiře Gándhíové je podepsaná jako režisérka. V paměti diváků však zůstala hlavně jako uhrančivá cikánka ve filmu Zvoník od Matky Boží (1956), kde hrála s Anthony Quinnem.

Když byla tázána na tajemství svého půvabu, odpovídala: „Nemyslet na krásu, milovat život a mít stále zájmy.“

Zatímco jako umělec se těšila z úspěchů, její soukromý život zcela šťastný nebyl. V roce 1947 se vdala za jugoslávského lékaře Milka Skofiče, který brzy tuto profesi opustil a stal se manažerem své ženy. V roce 1957 se jim narodil syn Milko, ale manželství nevydrželo a roku 1971 skončilo rozvodem.

Na pomoc dětem

Gina Lollobrigida se narodila 4. července 1927 ve středoitalském Subiaku jako druhá ze čtyř sester. Po válce se rodina přestěhovala do Říma a Gina si tu na vzdělání vydělávala mimo jiné jako modelka. Vzpomínky na těžké začátky a hlavně neradostné dětství, které prožívala za války, ji přivedly k humanitární činnosti. Stala se mimo jiné velvyslankyní dobré vůle OSN a pomáhá trpícím a opuštěným dětem.

Také mnohé z jejích fotografií zachycují práci s chudými a nemocnými, jimž přinášela úlevu během mnohaleté spolupráce s humanitárními organizacemi jako UNICEF a Lékaři bez hranic, a také čas strávený s Matkou Terezou v Kalkatě. V roce 1999 byla Lollobrigida jmenována první vyslankyní Světového programu pro výživu (WFP).

Kromě momentek z cest herečka vystavuje také portréty celebrit ze světa showbyznysu, módy, politiky či umění. Zachytila na nich například Indíru Gándhíovou, Fidela Castra, Henryho Kissingera, Grace Kellyovou, Audrey Hepburnovou a Seana Conneryho.