Národní muzeum v létě shodí plášť. Do síně slávy se může vrátit císař i Sissi

Rekonstrukce staré budovy Národního muzea na Václavském náměstí míří do finále. V létě by měla z průčelí objektu zmizet plachta, která měsíce zakrývala lešení i probíhající stavební práce a podle ředitele muzea, historika Michala Lukeše, je ve hře i proměna Panteonu. Do slavnostní síně se sochami a bustami nejvýznamnějších osobností české historie by se mohl vrátit císař František Josef I. i s císařovnou.

Panteon Národního muzea, čtvercovou síň o rozloze 400 čtverečních metrů v prvním patře budovy, architekt Josef Schulz koncipoval jako nejhonosnější prostor budovy a civilní svatyni se zastoupením nejvýraznějších osobností tuzemské historie.

V prostoru, kde v květnu 1891 proběhla i slavnost otevření nové budovy tehdejšího Muzea Království českého, tak stály sochy Mistra Jana Husa, Jana Amose Komenského a Františka Palackého i mramorové busty císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty přezdívané Sissi, protože panovnická rodina (stejně jako v případě Národního divadla) finančně přispěla ke vzniku honosného objektu.

Ředitel Lukeš: Už je snad doba na návrat císaře

Práce Jana Antonína Wagnera z carrarského mramoru ale z výzdoby Panteonu zmizela se vznikem republiky v roce 1918 a vyobrazení panovnického páru skončilo v muzejním lapidáriu.

Ještě citelnější proměnou pak prošel Panteon na začátku padesátých let, kdy do jeho podoby zasáhl tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý, na jehož popud zmizely sochy Tomáše Garrigua Masaryka i Edvarda Beneše a místo nich prostor zaplnil nacisty popravený komunistický novinář Julius Fučík, básník Fráňa Šrámek a nakonec i samotný Nejedlý.

Nyní muzeum uvažuje o tom, že sestavu osobností, jejichž sochy zdobí Panteon muzea, významněji obmění. „S radou muzea navrhujeme, aby mělo uspořádání po otevření podobu prvorepublikovou,“ řekl ředitel Lukeš. Zmizet by tak měl Fučík i Šrámek, vrátit by se naopak měl Heinrich Clam-Martinic a především panovnický pár.

„Dohodli jsme se, že bychom vrátili císaře a císařovnu, které jediné odstranila první republika. Byli vystaveni nikoli jako velikáni, ale jako panovníci. A císař navíc na muzeum přispěl nemalou částkou. Usnesli jsme se, že už snad je doba, kdy by se tam mohli vrátit,“ věří ředitel, vystudovaný historik. Novou koncepci panteonu posoudí ministerstvo kultury a podle Lukeše by ji měla vzít na vědomí vláda.

 

Panteon Národního muzea
Zdroj: ČTK
Autor: Martin Štěrba

Co s jizvami po sovětských střelách?

Nejviditelnější je pro kolemjdoucí ale fasáda muzea, kterou řadu měsíců zakrývá ochranná plachta. S tím, jak v červenci nebo srpnu zmizí z budovy lešení, zmizí i reklama, která přinesla muzeu přibližně pět milionů korun. Památkáři podobnou reklamu povolují, pokud na plachtě zakrývající stavbu, která je povinná, je obrázek zakryté budovy. Dvacet procent plochy lze pak využít pro komerční účely.

Po odstranění plachtoviny lidé uvidí objekt v čisté podobě, jak byl naposled vidět po druhé světové válce. Za zčernáním objektu totiž oproti předpokladům nestál jen intenzivní provoz na magistrále; v padesátých letech totiž dali fasádu napustit sazemi „s tezí, že co je černé, je staré“. „Po dohodě s památkáři se fasáda vyčistila a saze se dostaly pryč,“ dodává Lukeš.

Národní muzeum
Profil

Historická budova Národního muzea

Za novorenesanční budovou Národního muzea z roku 1891 stojí architekt Josef Schulz, tvůrce Rudolfina a autor rekonstrukce vyhořelého Národního divadla. Stejně jako na zlaté kapličce se také na objektu pojímaném jako chrám vědy a umění podíleli umělci z generace Národního divadla – mimo jiné malíři Vojtěch Hynais a Václav Brožík.

Stavbu s monumentálním Pantheonem poškodily boje na konci druhé světové války i sovětská invaze v srpnu 1968; stopy po střelbě byly ve sloupech v průčelí patrné následujících pět dekád. Na stavu dominanty Václavského náměstí se následně podepsal také dopravní ruch na pražské magistrále, která objekt obemkla na sklonku 70. let.

O rekonstrukci historické budovy rozhodla vláda už v roce 2006, opravené muzeum by se mělo veřejnosti znovu otevřít v den stého výročí vzniku Československa, 28. října 2018.

Aktuálně se jedná o podobě antizujících sloupů v průčelí muzea, na kterých jsou patrné střely, kterými se do objektu vepsali sovětští okupanti v srpnu 1968. „Už teď je zřejmé, že fasáda bude světlá tak, jak byla v roce 1891. Výplně po střelách se tak dostaly do negativu - původně byly světlejší než okolní ztmavlá fasáda. Nyní řešíme, do jaké míry je máme zvýraznit,“ popsal jen jeden z dílčích momentů prací, které se na budově dějí.

Rekonstrukce muzea začala v druhé polovině roku 2015 a podle Lukeše se i přes složitost prací danou zejména památkovým charakterem budovy stále daří udržet vysoutěžený rozpočet 1,6 miliardy korun. Vícepráce nepřesahují 1,5 procenta ceny. Drží se termínu podzim roku 2018, kdy by měla česko-slovenská výstava muzeum otevřít, připomenout sté výročí vzniku Československa a 200. výročí muzea.