Řeřavý úběl jako název výstavy a především jako vyjádření vnitřního nastavení tvůrce a myšlenkového východiska k novému cyklu obrazů je zřejmě přirozeným pokračováním předchozího projektu Vladimíra Houdka Rozklenutá čerň. Právě jím autor zvítězil v prestižní soutěži o Cenu Jindřicha Chalupeckého za rok 2012 a tento soubor abstraktních obrazů vystavoval jako laureát soutěže v Domě umění v Brně. Komorní výstavu Řeřavý úběl připravila pro své návštěvníky Polansky Gallery na pražském Smíchově.
Houdek pokračuje v měření kosmu a v rehabilitaci malby bez berliček
Zatímco v cyklu velkoformátových obrazů Rozklenutá čerň mysl diváka zcela neodvratně pohltila temnota a vtáhla ho do hlubin koule, černé díry kosmu nabité extrémní hustotou, kolekce obrazů Řeřavý úběl je toužením po bílé, nicméně bílá se zde autorovi nezjevuje ve své úlevné odlehčenosti a jemné čistotě (bílá se tu neobjevuje vlastně vůbec), ale jako intenzivní prostor, zabarvený a definovaný valéry odstínů ztlumeného záření vesmíru kdesi vzadu.
Tím prostorem pro „bílou“ je i zde koule, někdo by řekl kruh, ale v tomto obsáhlém prostoru se odehrávají příliš naléhavé a intenzivní děje a dramata hledání a ustalování řádu a forem, než aby jim stačil plochý kruh daný vertikálou nebo horizontálou. Tyto děje jsou tím, co kruhy modeluje do tolika trojrozměrných dimenzí, až se z nich stane všechny dimenze obsahující koule.
Vladimír Houdek / Řeřavý úběl
Aby koule nevlály v prostoru, jsou ukotveny „úchyty“ klínků jehlanů, jejichž ostrý hrot zdeformoval magnetismus žhnoucího magického prostoru za nimi, o čemž svědčí rudé nebo zelenkavé záblesky na jejich hranách (Pootevřený hlas, Odkapávání). Jindy je koule ukotvena uvnitř jí samé, kdy její váhu rozpíná a přichycuje k okraji tmavým obrysem či strukturou rastru a střed bílé koule se odhaluje jako měkké břicho velryby (Horizont, Bez názvu), nebo naopak zatíží její střed.
Bohatá vzrušivá čerň ve velké ploše uprostřed a zářící okraje dotvoří obrys koule s intenzivním jasem za ní; čert ví, co to může vlastně být - zatmění slunce, měsíce, originální negativ lidské hlavy či jakéhokoliv jiného nebeského tělesa (Měkkost, Bez názvu, Závrať). Někdy tyto klínky „rozhrnou“ masu hmoty vtěsnané do koule a my pak můžeme vejít skrz - bránu zapomnění, bránu poznání, bránu nebes - do volného prostoru (Závoj z obzoru / M. Ernstovi).
GALERIE
Vladimír Houdek / Závoj z obzoru (M. Ernstovi), 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
Úsměvným odlehčením kolekce deseti vystavených prací Vladimíra Houdka je snový obraz Modř z Magrittovy fajfky, v němž proužky modravého dýmu spředou kouli do klubíčka pro kočky na hraní (fajfka nahoře jistí, že i jejich hra bude mít jistou zadumanou vážnost), se zachováním veškeré elegance obrazů belgického surrealisty, ke kterým toto dílo odkazuje.
Odkazů na velikány malířství a inspiraci jejich styly je v dosavadní tvorbě Vladimíra Houdka více (Josef Čapek, Štýrský, Magritte, Zrzavý) a jistě budou ještě přibývat. Jak velkolepým způsobem Houdek rehabilituje malbu současnosti jako dokonalý nástroj vědění a jako výsostné umění, kdy malba mluví jen skrze sebe samu bez pomoci či berliček (?) moderních instrumentů (počítače, video, animace, instalace, performance atd.), vynikne ještě více nahlédnutím celé šíře námětů a stylů jeho prací. Zde vystavená Modř z Magrittovy fajfky například zastupuje celý soubor prací s tématikou cirkusových manéží a kabaretů (Manéž, Jazz Composer's Orchestra, Varieté, Dada kabaret), jaké známe například z tvorby Františka Tichého, ačkoli ho nikde jako stylovou nebo tématickou inspiraci nezmiňuje.
Vladimír Houdek / z výstavy Řeřavý úběl
Obrazy Vladimíra Houdka z cyklu Řeřavý úběl představují plynulé pokračování té části jeho tvorby, ve které začal s měřením kosmu a metafyzických prostor pomocí geometrie a dynamiky kosmických těles (cyklus Anagramy), oproštěné od výrazné barevnosti i od expresivní stylizace osamělých postav (cyklus Melancholie, Hledání prostoru, Samota).
Váladimír Houdek sám přiznává, že trpí silnou autocenzurou, někdy své obrazy ničí: „Obraz mě nenechá odejít, vedu s ním dialog a to je velmi vyčerpávající a nebezpečné.“ Vede stravující zápas, ale výsledek jeho práce je tak strhující, že ve srovnání s ním Cenu Jindřicha Chalupeckého opravdu nemohl dostat nikdo jiný.
Vladimír Houdek, nar. 1984 v Novém Městě na Moravě, žije a pracuje v Praze. Studoval původně obor aranžérství. Absolvent malby v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU. V roce 2010 získal první cenu 4. ročníku Ceny kritiky za mladou malbu, v témže roce byl navržen na Osobnost roku, v roce 2012 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.
VLADIMÍR HOUDEK / ŘEŘAVÝ ÚBĚL. Kdy a kde: Polansky Gallery, Štefánkova 43a, Praha 5, 1. patro; St-So 14:00-19:00, do 23. 3. 2013.