Již po deváté ocenila porota Klubu Za starou Prahu nejlepší nové stavby, vzniklé v roce 2012, doplňující vhodně interiér českých a moravských historických měst. Mnohaletá tradice, která měla původně pádně českým občanům sdělit, že památkářské myšlení může být také myšlením tvůrčím a veskrze moderním, tedy stále pokračuje. Právě tato soutěž dokládá mylnost léta tradovaného pohledu na pracovníky památkářských ústavů a institucí jako na konzervativní a tradiční osobnosti, nepřející rozvoji měst a doslova překážející naší dynamické současnosti….
Nejlepší nová stavba v historickém prostředí: Muzeum chmelařství
Komorní atmosféra, kouzlo klubového večera, zář osobností, svěží nálada – to již jsou tradičně ingredience, které vyhlašovací večer má. Samozřejmě celá akce, která je dnes možná odborníky i zainteresovanými soutěžícími hodnocena z přehršle všelijakých architektonických soutěží nejlépe, zejména pro originalitu výběru staveb i zajímavý soutěžní rámec a zadání, postoupila již svojí jednoznačnou kvalitou na událost roku.
Nejinak tomu bylo letos, kdy předsedkyně klubu PhDr.Kateřina Bečková otevřela předávání svéráznou humornou matematickou studií o vývoji hodnocení kvality staveb v posledním století, respektive po celou dobu existence klubu. Samotné hodnocení, komentář i předání cen realizoval před naplněným sálem dnes asi opravdu velmi populární kavárny Mlýnská na pražské Kampě s šarmem sobě vlastním předseda poroty Ceny roku Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.
Do finálového klání postoupilo celkem sedm zajímavých staveb – připomeňme si ty, které se sice mezi oceněnými nakonec neumístily, přesto patří k tomu nejlepšímu, co u nás v roce 2012 vzniklo. Helena Boráková, Dalibor Borák a Martin Příhoda vyprojektovali elegantní polyfunkční dům na třídě Milady Horákové v Brně, nádherně ladící s brněnskou špičkovou tradicí meziválečného funkcionalismu. Hravé rozložení okenního rytmu pak posunulo výraz této stavby směrem k opravdovému současnému architektonickému myšlení.
Typově zdánlivě podobnou realizací, byť funkčně značně odlišnou, je stavba polikliniky v Kostelní ulici v Ostravě od Martina Materny a Adama Weczereka z ostravského ateliéru WMA Architects. Tady byla ceněna elegance výrazového i funkčního propojení s vedlejší původní budovou tohoto zdravotnického zařízení. Zajímavá byla i dostavba centrální části Valašského Meziříčí, kde Tomáš Kupka nakreslil materiálově i barevně odvážný nárožní polyfunkční dům v Poláškově ulici.
GALERIE
Bastion XXXI U Božích muk v Praze zdroj: Klub Za starou Prahu
Žhavým favoritem pak byla realizace v Praze na Karlově - bastion XXXI U Božích muk, vydařené dítě Pavly Melkové a Miroslava Cikána. Čtvrté místo po zásluze obsadilo dílo, realizované jako elegantní výstavně-restaurační komplex s nečekanými výhledy na doposud málo známém ostrohu, turisticky neohroženém, nabízejícím nejen klidovou zónu pro případné výstavy velkých sochařských děl a minimalistickou elegantní výletní kavárnu, ale také pohledové orgie a s koktejlem skvostných panoramat Vyšehradu, Apolináře, Strahova, Nového Města i Hradčan.
Řadu let sehraný tým okolo Aleny Šrámkové – Lukáš Ehl a Tomáš Koumar a v tomto případě také statici ing. Milan Komínek a ing. Ladislav Dvořák, spolu se sochařkou Ivanou Šrámkovou – vyrazil porotě dech Tyršovým mostem v Přerově. Elegantní, nenápadné, přitom však do detailu domyšlené dílo, navíc atypicky zdobené hravou a vtipnou sochařinou, ústící u funkcionalistického veleklenotu, přerovské Sokolovny, přineslo funkční a silnou architekturu. Porotě se navíc líbilo neokubistické pojetí pohledově důležitých částí a prvků – překladů, pilířů… Třetí místo si odnesli autoři zcela zaslouženě.
GALERIE
Tyršův most v Přerově zdroj: Klub Za starou Prahu
Na soutěžním druhém místě doslova svítí a září bělostná Galerie Závodný architekta Štěpána Děngeho prakticky v centru jihomoravského Mikulova. Dvoubudova, jejíž modernější současná část je obložena vápencovými deskami a která nečekaně směle propojuje dva architektonické názory a pohledy, v podstatě dělené minimálně jedním stoletím, vytváří dialektické napětí a samozřejmě také sympatické přístřeší pro prosperující moderní galerii. To je doplněno dnes již oblíbenou cukrárenskou kavárnou, která zjevně dělá mikulovským dobře. V každém případě se jedná o stavbu, která byla laickou i odbornou veřejností přijata unisono se sympatiemi a již půl roku dělá svým zřizovatelům čest.
Galerie Závodný v Mikulově
Když si pro první cenu přišli Jiří Vaníček, Pavel Huml, Petr Bažant, Blanka Zernerová, Eva Zelenková, Karel Hrách a František Zlatohlávek, neopomenuli překvapenému publiku připomenout, že jejich dílo bylo doslova vydupáno ze země žateckými občanskými iniciativami. Původně chátrající sušárenské místo poblíž centra města Žatce bylo prokrveno a doslova povýšeno Muzeem chmelařství a rozhlednou. Cena byla udělena za vestibul muzea a rozhlednu.
„Místo pozivitní deviace“, jak s humorem pojmenoval realizaci předseda poroty Rostislav Švácha, je soubor staveb obdařený vtipem, humorem, nápady. Vstupní budova muzea skrývá dřevěnou konstrukci, zabalenou do stříbřitého perforovaného plechu (s nezbytnou opravdu gigantickou popiskou) a propojenou s původní starou stavební strukturou, kontrastující s veselou vysokou věžovou rozčepýřenou rozhlednou, dnes jednou z nejvyšších staveb města, oznamující všem, že tady se odehrává něco výjimečného. Opravdu odehrálo a přejme ještě nedávno těžce zkoušenému a zchátralému Žatci tento vykřičník laskavého humoru a vítězství!
Vestibul Muzea chmelařství v Žatci