Praha - Dokument Radima Procházky vypráví o událostech, které následovaly po posledních prezidentských volbách v Bělorusku v prosinci 2010. Mezi neúspěšnými protikandidáty Alexandra Lukašenka byl i klasik tamní poezie Uladzimir Ňakljajev, který skončil v domácím vězení a později před soudem. Snímek Pupek nebe je zároveň svéráznou antologií současné běloruské poezie. Film sledujte ve čtvrtek 31. ledna od 23:35 na ČT2.
Nebe má pupek a běloruská poezie domácí vězení
Děj filmu je rámován demonstracemi proti výsledkům prezidentských voleb v prosinci 2010 a takzvanými tichými protesty z léta následujícího roku. V několika scénách načrtává příběh Lukašenkova protikandidáta a klasika běloruské poezie Uladzimira Ňakljajeva.
Ňakljajev řadu let strávil v nucené emigraci v Polsku a Finsku, poté se opět vrátil do Minsku, aby se politicky angažoval. Krátce po prohraných volbách skončil v domácím vězení a později před soudem. Část obrazů z jeho života tvoří citace z představení moskevského „dokumentárního“ divadla Teatr.doc Dva v tvém domě.
Ve filmu také zazní 14 básní, které tvoří průřez tím nejzajímavějším v běloruské poezii posledních desítek let. Nejstaršímu autorovi je přes osmdesát, nejmladšímu ještě nebylo třicet. Mnohé básně současný režim nijak přímo nekomentují, některé jsou ostře politické.
GALERIE
Viktar Žybul zdroj: Větrné mlýny
"Nechci být pupkem světa.
Svět i beze mne má dost pupků.
Chci být pupkem nebe.
Vzdušnou jámou a černou dírou
chci být.
Je tam víc volnosti,
víc svobody
je tam,"
zpívá titulní báseň Viktar Žybul. Ve filmu hovoří a recitují básníci: Slavamir Adamovič, Ales Arkuš, Uladzimir Arlov, Ihar Babkov, Henadz Buraukin, Vera Burlak, Leanid Draňko-Majsjuk Vital Ryžkov, Adam Hlobus, Anatol Vjarcinski a Žybul.
Spojení poezie a politiky se snaží ukázat absurditu dnešního dění v Bělorusku a také jistou bezvýchodnost protilukašenkovského boje. Další souvislostí mezi politikou a poezií je útlak, kterému čelí sám běloruský jazyk; režim totiž dlouhodobě preferuje ruštinu.
„Pokusil jsem se pro tuhle filmovou antologii použít žánrových postupů muzikálu. Chtěl jsem recitace či performance nejzajímavějších současných běloruských básní natočit jako samostatná čísla a přitom zachovat dějovou linku,“ říká režisér Radim Procházka.
GALERIE
Zásah proti demonstraci po prezidentských volbách, prosinec 2010
Většina filmu byla natočena na jaře roku 2011. Režisér Procházka tehdy společně s Erikou Hníkovou připravil 10 krátkých portrétů současných básníků pro běloruskou exilovou televizi BelSat. Procházka pak hrubé materiály využil i v tomto filmu.
„Musím poděkovat Erice, která mi s filmem moc pomohla, natočila přinejmenším polovinu scén,“ říká Procházka. Film produkoval Petr Minařík ze společnosti Větrné mlýny, Česká televize se na něm podílela jako koproducent.
Producent a režisér Radim Procházka pracoval na mnoha oceňovaných filmech posledních let. Za film Roberta Sedláčka Rodina je základ státu získal loni Cenu filmové kritiky, Karlu Vachkovi produkoval poslední opus Tmář a jeho rod. Jeho předposledním filmem je Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace z roku 2010.
Pupek nebe byl poprvé uveden na letošním festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě. Televizní premiéra je ve čtvrtek 31. ledna od 23:35 na ČT2, opakování pak v sobotu 2. února od 06:55 a v úterý 5. února od 13:15 na ČT2.
Pupek nebe – Český dokument (2012) Scénář a režie Radim Procházka. Námět Petr Minařík. Dramaturg Kateřina Krobová. Překladatelé Sjarhej Smatryčenka, Ivan Petlan, Pavel Theiner. Hudba Michal Rataj. Střih Jana Vlčková. 52 min.