Největší masová vražda, největší masová loupež. Výstava Uloupené umění je o holocaustu

Česká muzea a galerie mají ve sbírkách i majetek obětí holocaustu. Osud uměleckých děl zabavených za války přibližuje výstava Uloupené umění. V Nostickém paláci v Praze, sídle ministerstva kultury, ji připravilo dokumentační centrum, které majetek židovských vlastníků ve státních sbírkách hledá už sedmnáct let.

Video Události v kultuře
video

Uloupené umění na výstavě

Elly Grabovou poslali nacisti do transportu v roce 1941. Nepřežila. Po válce žádali její synové o navrácení zabaveného majetku. Neuspěli. Některé obrazy z rodinné sbírky Grabových jsou teď ve vlastnictví Národní galerie.

„My jsme například dokázali identifikovat některé předměty podle toho, jaká měla transportní čísla. Ti, kteří dnes ty sbírky obhospodařují, tak často nevědí, jaká čísla v těch inventurách mají,“ sdělil tajemník Federace židovských obcí České republiky Tomáš Kraus. Pracovníci dokumentačního centra identifikovali během šestnácti let v depozitářích po celém Česku přes dva tisíce děl. Přesto je to jen zlomek majetku zabaveného obětem holocaustu.

Vynucené dary

„Holocaust byla nejen největší masová vražda v dějinách, ale také největší masová loupež. Velkou část uloupeného majetku tvoří i vynucené dary. Pokud chtěli Židé před nebo začátkem války emigrovat a vyvézt část majetku, potřebovali souhlas úřadů. Ten dostali, jen když něco darovali. Výkupné za život zaplatila třeba vdova po bankéři Hedvika Schicková,“ uvedl Tomáš Kraus.

Ředitelka Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí 2. světové války Helena Krejčová uvedla, že manžel Hedviky Schickové měl největší a nejcennější sbírku českého skla v meziválečném období. Šedesát sedm kusů si vybralo Uměleckoprůmyslové muzeum a tam jsou ty předměty dodnes.

Archiv Uměleckoprůmyslového muzea zpracovalo dokumentační centrum asi nejdetailněji. Během desetiletého výzkumu však vrátilo muzeum původní majetek pouze jedné rodině. Ze zákona totiž mohou restituovat jen příbuzní v přímé linii.

„V přímé linii není bratr, není sestra, není další jiný příbuzný, takže ono by možná bylo komu vracet, ale není to umožněno,“ sdělila ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea Helena Koenigsmarková. V mnoha případech vyvraždili nacisti rodiny celé. I proto chce dokumentační centrum díla v muzeích vystavit a označit štítky se jmény původních majitelů. Vytvořit tak vlastní památník obětem holocaustu.