Recenze: Jak zněli slovenští Beatles? The Beatmen se nemají zač stydět

Bratislavská kapela The Beatmen sice skončila před padesáti lety, album Are Goin'On, přinášející nahrávku dvou vystoupení z roku 1965, ale potvrzuje význam, jaký na naší tehdejší rockové scéně měli.

Vlastně by zde místo „rockové“ mělo stát „beatové“, tak se tehdy u nás rocku říkalo, ale držme se novější terminologie. Jak bylo naznačeno, éra The Beatmen je dávno za námi, některé jejich písně však dodnes znějí – a právem.

Jistě je na místě doplnit, že jedním z členů téhle bratislavké party, která se v roce 1966 rozhodla k emigraci a po nějaké době pak ukončila svou existenci, byl kytarista, zpěvák a skladatel Dežo Ursiny. Ten se naopak rozhodl zůstat, díky čemuž vznikla řada vynikajících alb, výrazných jak hudebně, tak textově. Abychom tuto faktografickou pasáž uzavřeli, v roce 1995 podlehl Ursiny rakovině.

Pátrání po nahrávce 

Album Are Goin'On bylo nahráno při dvou koncertech v bratislavské Sportovní hale, 7. a 8. října 1965, a osudy těchto nahrávek jsou čímsi zcela typické. The Beatmen byli vybráni jako předkapela britských Manfred Mann, v té době první ligy britského rocku, vyznamenání jistě hřejivé jak pro kapelu, tak pro její fanoušky. Protože The Beatmen, ti byli na Slovensku cosi jako místní The Beatles…

Oba koncerty nahrál fanoušek na obyčejný cívkový magnetofon, pak však nahrávka zmizela ze světa. Fanoušci o ní sice věděli, ale kdo ji má, to již ne. Až se po pětiletém pátrání podařilo najít jejího majitele, a pak již nebyl problém tento vzácný dokument vyčistit a připravit k vydání.

Předem je třeba pochválit tehdejší zvukaře, protože i přes skutečně neprofesionální podmínky je zvuk překvapivě dobrý – a pokud občas zakolísá nebo slyšíme nepřesnost (muzikanti se totiž vůbec vzájemně neslyšeli), stačí si – ještě než začneme kritizovat – připomenout staré živé nahrávky třeba právě již zmíněných The Beatles.

Co by bylo, kdyby…

Program obou večerů se s jednou výjimkou shodoval, nevadí to však, jednotlivé interpretace nejsou zcela stejné, můžeme tak porovnávat. Jistě sympatické je, že již tehdy hráli The Beatmen (s onou jedinou výjimkou) pouze vlastní skladby. Mohli bychom v nich samozřejmě hledat různé vlivy, přesto však nelze popřít značný autorský vklad.

A nelze také neslyšet, jak právě Ursiny již tehdy zkoušel složitější harmonické postupy, jako třeba v písni She's So Far, kdy zpívá docela složitou melodii, či ve velice vydařené Let's Make A Summer, kombinující vokály všech muzikantů s procítěným Ursinyho zpěvem.

Za pochvalu stojí i další skladby, například Safely Arrived od Miroslava Bedrika – a při poslechu celého alba se nemůžeme ubránit úvaze, kam by se tvorba The Beatmen vyvíjela, pokud by neskončili, ale hlavně: pokud by mohli existovat a tvořit v normálních podmínkách. V každém případě je album Are Goin'On nejen pamětnickou záležitostí či „pouhým“ dokumentem, ale svébytným příspěvkem do kánonu československého rocku.