Recenze: Ten, který září. Výstava Františka Skály v Jízdárně je jízda

Česká výtvarná scéna získala prostřednictvím Národní galerie novou dočasnou výstavu nezaměnitelného a všestranného umělce Františka Skály. Bilanční instalace Jízdárna zahrnuje intimní i společné lokace svatyň, galerií a muzeí. Obsahy sbírek se liší, základními souřadnicemi konceptu jsou práce s otevřeným a uzavřeným prostorem, umělým či přirozeným světlem a vícepohledovost.

Jako vždy u Františka Skály jde o silný zážitek. Sály pražské Valdštejnské jízdárny zaplnily aktuální i dřívější realizace z let 2004–2017, ovšem nejstarší zařazený solitér Tykadlo pochází už z roku 1996. K nejnovějším dílům patří velká akrylová malba V kraji na okraji z letošního roku.

Třináct let po monografické výstavě v Galerii Rudolfinum publiku předkládá zakládající člen Tvrdohlavých a laureát Ceny Jindřicha  Chalupeckého (i mnoha jiných domácích či zahraničních ocenění) syntézu svého přístupu k tvorbě, která pro něj stále znamená „čirou radost“. Tu pak mohou zaznamenat též samotní návštěvníci. Například milovníky retro stylu sedmdesátých let minulého století jistě potěší portrétní cyklus mužských účesů v technice kolorované suché jehly pod názvem Krasci.

Město nekonvenčních sbírek

Autor si pro Valdštejnskou jízdárnu připravil členitý terén s několika budovami a v okolí stojícími dominantami (Zub času, Jednorožec, Dům stínů, Duch lebky, Lampylon). Pomyslnou ulici s výstavištěm tvoří Pavillon, Musaion, Gallery, Tribal a Privat. Přehlednou mapu hlavních stanovišť nakreslil Skála do prospektu k výstavě, bavila ho příprava odlišných míst v kontextu původní architektury. „Některé pavilony jsem otevřel pro galerii jindy nežádoucímu dennímu světlu,“ upozornil.

Světelné polyesterové domy a objekty potkáme v Pavillonu, jinou atmosféru mají za dne prosvětlené velkými okny do zahrady, jinou za večera, svícené reflektory. „Rád bych měl vlastní muzeum, protože člověka vyčerpává věci neustále někam stěhovat,“ komentuje František Skála Musaion s vitrínami, do nichž mu nejcennější exponáty přivezl ze svých výprav kamarád přírodovědec.

Kontemplativní pocity navodí Tribal: nenápadná síň z hobry představuje sadu sošek ze sustamidu (Srdce, Kapka, Žena-dýka, Bohyně úrody), připomínajícího onyx. Konstrukční plast, opracovaný sekerou jako kámen, definuje tvarosloví prozářených čepelí, efektně instalovaných na černém pozadí. Nejposvátněji se tváří sochy božstva s názvem Ten, který září.

Gallery, ztvárněna minimalistickou bílou kostkou, obsahuje mimo jiné věci denní potřeby povýšené na vzácné artefakty (Egyptské ramínko, Peněženky forever). Privat ukrývá pokojík pro Kuléra, záhadného tvora, chránícího si domov. „Soukromí je nesmírně důležité, a obzvláště pro umělce,“ zdůrazňuje výtvarník, známý svým zásadovým postojem k nadužívání moderních komunikačních technologií. Hold ručně psanému zde vyjádřil kolekcí malířsky pojatých dopisních obálek nebo sbírkou vlastních deníků.

Video Události v kultuře
video

František Skála provází svou výstavou

Skálův inspirativní pohled na předměty, skrývající tajemné poklady, poskytuje Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně až do 3. září. V rámci doprovodného programu lze využít nejbližší komentované prohlídky s Františkem Skálou (19., 26. března) nebo kurátorem Tomášem Pospiszylem (9. dubna). Větší nával než při slavnostním zahájení snad nebude, ale kdo ví, když mořské okurky tak krásně zpívají…