Ať je to jak chce, dobrý příběh je pro film nepřekonatelným požehnáním. I ty nejkvalitnější a nejzajímavější zvláštní efekty se jednou přejí a umělý počítačový svět unaví. Oproti tomu lidský příběh neomrzí nikdy. Čas od času se najdou tvůrci, kteří navzdory módní technologii, s jejíž pomocí se vytvářejí různá monstra a prapodivné světy, zatouží po vyprávění o nás lidech teď a tady. Francouzský snímek Demain tout commence, jenž česká distribuce vybavila názvem I dva jsou rodina, takový jeden dojímavý lidský příběh vypráví.
Recenze: Lidský příběh neomrzí, když i dva jsou rodina
Tvůrci, režisér a spoluautor scénáře Hugo Gélin a scenáristé Methieu Oullion a Jean-André Yerles neponechali nic náhodě a do příběhu zakomponovali několik osvědčených témat.
V prvé řadě je to neočekávané otcovství, kterému musí náhle čelit muž absolutně nepřipravený, dosud si lehkovážně užívající života, nezodpovědný, ale o to více oplývající sympatiemi všeho druhu. Je hezký, vtipný, hravý, hodný, místy ztřeštěný a jindy citlivě zádumčivý, zprvu sobecký, posléze vyváženě empatický.
Omar Sy
Dále se tu hraje s motivem smrtelnosti, tedy nedostatkem času, přičemž téměř až dokonce divák neví, zda se život ohrožující nemoc týká novopečeného otce nebo jeho potomka. Třetí dramatickou rovinu do příběhu vnáší bezradná matka, která dítě u otce odloží na dlouhých osm let, aby se pak objevila jako reálné ohrožení silného pouta mezi zcela proměněným otcem a jednoznačně milou a chytrou dcerou.
Nezanedbatelnou roli hraje též prostředí, kdy ráj a lehkost se nacházejí na prosluněné francouzské Riviéře, zatímco vážný, existenčně zatížený život se odehrává v pošmourném Londýně. Nechybí zde ani vděčná homosexuální linka i otázka kvality vzdělávacího systému.
Uvěřitelný otec, rozpačitá matka
Všechny tyto atributy byly již v různých kombinacích používány v nesčetných komediích, s proměnlivou kvalitou. Ta se totiž odvíjí od talentu tvůrců, od toho, s jakým umem nebo neohrabaností dokáží s osvědčenými rekvizitami zacházet. Režisér Hugo Gélin tu správnou míru talentu prokázal, neboť se sentimentálními motivy pracuje uměřeně a dokáže jim dát nepateticky uvěřitelný nádech.
Gloria Colston, Clémence Poésy
V tom mu pomáhají především oba protagonisté. Přirozeně sympatický a neokázalý Omar Sy v roli otce a stejně tak přirozená a velice mile působící Gloria Colston coby jeho nečekané dítě. Ani Antoine Bertrand jako náhodný, leč o to věrnější otcův kamarád-gay, nepřekročí hranici vkusu interpretace při zachování všech roztomilostí, které taková role nabízí.
Poněkud rozpačitěji vyznívá part matky v podání trochu mdlé Clémence Poésy, která si evidentně neporadila s absencí uvěřitelných motivací k tak protichůdnému jednání. Postava Kristin není ani natolik bláznivá, ani drogově závislá, ani psychicky labilní, aby tím bylo odůvodněno, proč dítě odložila. Tím pádem reálně nevyznívají ani její pozdější, do značné míry tvrdé až vykalkulovaně působící proměny. Clémence Poésy je výrazově stále stejná, trochu křehká, mírně vylekaná blondýnka, bez určujících kontur, což je pro tak závažnou postavu opravdu málo.
Zítra všechno začíná… ale ne v české distribuci
Přes tyto vlastně drobné nedostatky celek působí uměřeně, mile a sympaticky. Jedinou vskutku výraznou chybou zdařilého díla je změna titulu ze „Zítra všechno začíná“ na „I dva jsou rodina“.
A to nejenom proto, že sám režisér na význam titulu v distribučním listu, upozorňuje: „Chtěl jsem ukázat, že je třeba si pamatovat milované osoby s úsměvem. A tímto výslovným vyjádřením ‚zítra všechno začíná‘ jsem si přál podtrhnout důležitost aktuální přítomnosti, protože, i když nás někdy potkají velká dramata, je třeba žít dál a předávat lásku a šlechetnost našim blízkým.“
Bez ohledu na průvodní režisérovo slovo, tím, že větou „zítra všechno začíná“ celý film končí, je jasné, že v tomto případě je název filmu více, než kdy jindy, významotvorný a nelze ho beztrestně měnit.