Jak bylo S Baťou v džungli? Nikdy si nestěžoval, říká spisovatelka Markéta Pilátová

Domů se vrátit nemohl, Zlín si tedy přenesl do Brazílie. Složitosti života Jana Antonína Bati, nevlastního bratra zakladatele obuvnického impéria, přibližuje nový román Markéty Pilátové. Napsala ho podle dopisů, fotografií a deníkových záznamů. Knihu S Baťou v džungli představila také v rozhovoru.

Video Události v kultuře
video

Rozhovor s Markétou Pilátovou

Jak se vám podařilo se k rodině Baťů v Brazílii dostat?

Udělala jsem konkurz na tzv. krajanskou učitelku v Brazílii a vůbec moje první štace bylo baťovské městečko Bataypora, které založil Jan Antonín Baťa. 

Vycházíte z faktů jeho života, nakolik jste jeho příběh ale přece jen musela domýšlet?

Je to román, takže jsem si domýšlela hodně věcí, zejména jak asi mohl uvažovat, mluvit a co si vlastně myslel o událostech, které hýbaly jeho životem v Brazílii.

V Česku byl sice rehabilitován, ale až před necelými deseti lety. Komunisty byl označován za zrádce a kolaboranta. Jak to poznamenalo jeho vztah k vlasti?

Určitě to v něm zanechalo velkou hořkost, protože byl jedním z největších českých vlastenců. Dokázal to nejen slovy, ale i činy, velmi podporoval finančně český odboj, exilovou vládu v Londýně. Obvinění proti němu byla naprosto vykonstruovaná. Na druhou stranu byl Jan Antonín Baťa člověk, který si nikdy nestěžoval. Vždycky hleděl dopředu a říkal si, že všechno dobře dopadne. A nikdy nemluvil proti Československu. 

Vaše kniha je i příběhem o vykořenění a hledání vlastní identity. Co platí pro Baťu o jeho vztahu k domovu?

Ten příběh je o pocitu nemožnosti vrátit se domů. Dnes si to nemůžeme, myslím si, dost dobře představit, protože i když třeba žijete dlouho v cizině, tak se domů můžete vrátit, je to vaše volba, ale Baťova rodina se musela smířit s faktem, že domů se pravděpodobně už nikdy nepodívá. Nosili si domov v srdci, v jazyku a v hudbě. Je zajímavé, že velkou roli v rodině hrála hudba, sám Jan Antonín Baťa krásně zpíval.