Obyčejní lidé hledají vztahy mezi českou a čínskou historií

Divadlo Archa má za sebou první premiéru roku. Inscenace Obyčejní lidé vznikla díky unikátní spolupráci mezi českými tvůrci a čínským nezávislým souborem Living Dance Studio z Pekingu. Představení kombinuje principy dokumentárního divadla a tance. Na pozadí dějin Česka i Číny přináší autentické životní příběhy jejich obyvatel.

Obyčejní lidé
Zdroj: Divadlo Archa & Living Dance Studio Autor: David Kumermann

„V době, kdy se u nás prosazuje obraz Číny jako bohatého zachránce naší ekonomiky, kdy je vedení našeho státu ochotno při státní návštěvě ověsit Prahu čínskými vlajkami a hrát komedii s hesly, praporky a mávátky, se ptáme: Jací lidé skutečně v Číně žijí? Co s nimi máme společného?“ říká o východiscích představení ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab.

Svobodný rokenrol

Inscenace porovnává reálné příběhy lidí v obou zemích a sleduje mezníky v jejich historii. Jsou to příběhy plné tragických událostí, velkých nadějí i falešných očekávání. „Rok 1989 byl důležitý pro obě země. Je známo, že pro každou z nich v jiném smyslu. Osobní příběhy, které se ke každému roku váží, vytváří zcela nový rozměr, hloubku, odhalují tajemství, která by jinak zůstala skrytá,“ říká režisérka Jana Svobodová.

Video Události v kultuře
video

Obyčejní lidé tančí mezi Českem a Čínou

Mezi devíti protagonisty se na scéně objeví třeba dělník Vladimír, který v době komunismu miloval rokenrol a neváhal se nechat tehdejší policií opakovaně vyvádět z tanečních zábav, neboť podle režimu propagoval zakázaný tanec. Pro Vladimíra byl ale symbolem svobody. „Je to postavené na mém příběhu. Paní režisérka mě vyzpovídala v životopise úplně natvrdo, na dno, všechno o mně ví,“ říká Vladimír Tůma.

„Ekonomika v Číně je dobrá, ale lidé ztratili rozum. Chtějí jen peníze“

Choreografka a tanečnice Wen Hui se po studiích měla stát primabalerínou čínského propagandistického baletu. Mládí prožila v době studentských protestů a velkých nadějí, které se nenaplnily. Tehdy si zachránila život, ale traumatu se dodnes nemůže zbavit. V devadesátých letech založila první nezávislý taneční soubor v Číně Living Dance Studio.

„Myslím, že z těchto osobních příběhů si může české publikum sestavit obrázek o čínské společnosti,“ říká Wen Hui. „Ekonomika v Číně je dobrá, ale lidé ztratili rozum. Chtějí jenom vydělávat. Jen peníze, peníze, peníze. Měli by se starat také o jiné věci,“ pokračuje tanečnice.

Tým pod vedením Jany Svobodové a Wen Hui připravoval inscenaci přes rok a půl. „Každý z nás přináší svůj pravdivý příběh a společně ho zpracováváme tak, aby oslovil diváky. Nezajímá nás dělat krásné divadlo s ladnými pohyby, soustředíme se na společnost, historii, sociální otázky a společenské jevy,“ shrnula režijní přístup Wen Hui.