V 93 letech zemřela Luba Skořepová. Snad se převtělím do herečky, přála si

Ve věku 93 let zemřela v sobotu herečka Luba Skořepová. Potvrdila to její přítelkyně Helena Váňová. Emeritní členka Národního divadla během svého téměř sedmdesátiletého působení na české první scéně vytvořila na 160 rolí. Více než stovku dalších rolí ztvárnila ve filmu a v televizi. Hrála po boku slavných herců a pod vedením věhlasných režisérů.

Luba Skořepová
Zdroj: ČTK Autor: Vít Šimánek

„Největší dar, jaký jsem dostala, je herectví,“ tvrdila Luba Skořepová. Divadlo bylo její celoživotní láskou. Z prken zlaté kapličky sestoupila až v jednadevadesáti letech.

Diváci ji znali jako neúnavnou herečku. Na české první scéně se poprvé objevila už v roce 1945 ve Vančurově hře Učitel a žák. „Když ve 'zlaté kapličce' vystoupila poprvé, byla to zkrátka ještě novostavba,“ uvedl již dříve s nadsázkou její kolega David Prachař. 

Video Zprávy
video

Bohatý život Luby Skořepové: Od Kočičí hry po Chalupáře

Zdroj: ČT24

Skořepová se narodila v Náchodě, pokřtili ji jako Libuši, ale odmalička byla pro každého Luba. V rodném městě vystudovala gymnázium a teprve potom odešla do Prahy na konzervatoř. Jejími spolužáky v Náchodě byli například Josef Škvorecký či pozdější režisér vinohradského divadla František Štěpánek. „V Náchodě jsem začínala jako Macbethka nebo Mahulena, na konzervatoři jsem pak začala dostávat spíše komické role,“ uváděla.

Luba Skořepová při derniéře Revizora v Národním divadle
Zdroj: ČTK
Autor: Veronika Šimková

Ke splnění snu stát se herečkou jí podle jejích slov pomohla vlastní ctižádost. O svém povolání nikdy nepochybovala. Přestože z počátku neměla podporu ani od rodiny. „Naši se na mě hrozně zlobili, že jsem chtěla jít k divadlu. Až když jednou přijeli do Prahy a seděla jsem s nimi na Žofíně, svítilo slunce na zlatou střechu Národního divadla a maminka řekla: 'Teď jsme se usmířili,'“ vzpomínala.

Na první scénu přišla v roce 1948, tři roky předtím již působila ve Studiu Národního divadla, zůstala šestašedesát let. „Zažila jsem slavnou éru vzácného herectví režisérů Alfréda Radoka, Jaromíra Pleskota, Otomara Krejči. Byla to éra, kdy lidé jezdili na herecké výkony. Když se to povede, když člověk vyleze ke hvězdám, to se nedá popsat,“ mluvila Skořepová o herectví jako o vášni.

V Národním ztvárnila na 140 rolí, zahrála si například po boku Dany Medřické ve slavné inscenaci Kočičí hry. Jejím posledním představením byla derniéra Gogolova Revizora. Účinkovala i na komorních scénách U Valšů, v Rokoku nebo v Ypsilonce. Například v Divadle v Řeznické 16 let slavil úspěchy její ženský trojobraz Mydlibaba a ty druhé. Na stejném jevišti uvedla monodrama Pomluva, přibližující život francouzské královny Marie Antoinetty, jak se o něm v učebnicích nikdo nedočte. Další monodrama s názvem César a Drana uváděla sedm let na komorní scéně v Městských divadlech pražských.

I když divadlo jí bylo nejbližší, řadu rolí, většinou vedlejších, vytvořila také ve filmech a především v televizi. Jednou z prvních větších příležitostí pro ni byla mysteriózní Podobizna z roku 1947. Objevila se i v řadě seriálů, například v Chalupářích, Sňatcích z rozumu či v novějším Náměstíčku a Cukrárně. Léčitelku, která vyrábí zázračné lektvary, ztělesnila ve filmu Tomáše Vorla Cesta z města. „Prožila jsem několik životů,“ říkala.

Když v září 2013 slavila Skořepová devadesátiny, věnovala jí činohra reprízu Našich furiantů, kterou sledovala jako divák. Když ji před přestávkou kolegové Ondřej Pavelka a David Prachař vyvolali před oponu, odtajnila, jak to je ve skutečnosti s jejím věkem. „Ani jsem nevěřila, že mi bude tolik. Víte, jsem z Náchoda a tam byla porodní bába, která pila rum. Když jsem se narodila, byla prý láhev skoro prázdná. A tak mě napadlo, že do matriky napsala něco jiného,“ rozesmála tehdy celé hlediště.

Napsala osmnáct knih

Byla nejen uznávanou herečkou, ale i spisovatelkou. Je autorkou řady knih. Například v té nazvané Nebe, peklo, ráj, která vyšla v roce 1999, herečka vzpomínala na slavnou gardu Národního divadla v Praze a přiblížila odvrácenou stranu herecké slávy. „U žádné jsem se tolik nezasmála a nebrečela jako při téhle. Nemám ráda vzpomínky, spíš si ty události z let minulých přitahuji a prožívám je znovu. Stávám se opět mrnětem, malou holkou z kašičky, pubertální slečnou na gymnáziu,“ uvedla tehdy Skořepová.

Zabývala se také odhalováním tajů přírody, astrologií, numerologií, sbíráním léčivých bylin či polodrahokamů. A v neposlední řadě milovala práce na zahrádce. Ještě loni Skořepová v kavárně Nové scény v Praze představila svou osmnáctou knížku. Má název Maminčina kuchařka a vznikla podle sešitu receptů, kterou v její rodině opatrovali stovku let.

„Mám takovou teorii, že pánbůh tu nechává déle lidi, od nichž ještě něco čeká. Že jsem všechno ještě neřekla. A co nestihnu v tomto životě, chtěla bych dokončit v příštím. Doufám, že se zas převtělím do herečky.“

Luba Skořepová