Michal Prokop se naživo vrací do Města ER. Už je to napořád, dodává

Hned dvě premiéry čekají ve středu 21. prosince Michala Prokopa. Poprvé v Praze představí svoji dvacetiminutovou epickou skladbu Město ER, kterou si v živém nastudování nadělil k sedmdesátinám, v doprovodu Karlovarského symfonického orchestru. A také bude poprvé hrát s kytaristou Michalem Ambrožem, jenž zároveň pokřtí Prokopův šesticédéčkový set s názvem Už je to napořád. Obsahuje jeho písně z let 1989 až 2012, včetně rarit a největších hitů. Nejen na toto období zavzpomínal zpěvák i v rozhovoru.

Video Události v kultuře
video

Rozhovor s Michalem Prokopem

Město ER mělo docela složitý osud, brzy po vydání bylo zákázáno. Text úvodní skladby napsal Josef Kainar, jak těžké bylo známého básníka přesvědčit? 

Uvedu to trochu na pravou míru: nejednalo se o zákaz opravdu natvrdo, ale spíše jakési pozapomění. Deska vyšla ve velmi malém nákladu a pak už nebyl zájem ji dál šířit, byl rok 1972, to už nastupovala tvrdá normalizace. Josef Kainar se stihl dožít vydání desky a pak ještě dělal Kuře v hodinkách se skupinou Flamengo – ale brzy nato zemřel. 

Dostal jsem se k němu přes tehdejšího producenta Hynka Žalčíka, který se s ním znal z dětství. Dost drze jsme za ním jeli, když jsme uvažovali o tom, že bychom hledali textaře, který umí zhudebnit takhle velkou plochu, navíc v té době už bylo zjevné, že se nedá pro český trh nahrávat anglicky. Přijeli jsme na Dobříš, kde tenkrát Kainar bydlel. Nejprve řekl, že fajn, ale že už léta nic nepíše. Nakonec jsme ho ale za pomoci několika lahví portského přesvědčili. Tak vzniklo Město ER.

Po revoluci se Město ER dočkalo několika reedic. Kam se dostala dnes jeho koncertní podoba?

Ta má za sebou zatím jen jednu premiéru v Lokti nad Ohří v srpnu, kde jsme skladbu hráli vůbec poprvé, protože ve chvíli, kdy deska vyšla, už kapela neexistovala, už to prostě nebylo možné. S orchestrem už vůbec ne. Po vánočním koncertě ve Foru Karlín chystáme ještě v únoru jedno provedení v Brně a uvidíme, jestli bychom během roku ještě jedno, maximálně dvě představení přidali.

Čerstvě vám nyní vyšel i komplet šesti CD, který shrnuje vaši tvorbu od roku 1989 téměř do současnosti. Vešlo se na nahrávky všechno z tohoto období?

V podstatě ano. Chybí dvě videa, která jsme tam nedávali, jsou to audiodesky, ale jinak je na nich všechno – jak studiové desky, tak některé živé. Říkám tomu Sebrané spisy, díl druhý, protože v roce 1988 už vyšla první šestidesková sbírka. 

Objevili jste při sestavování nějaké polozapomenuté kusy?

Ani ne. Ale například první dva disky jsou z původního dvojcédé, které jsem vydával v době, kdy jsem se zabýval spíše politikou než hudbou. První zahrnuje kusy, které jsem nazpíval na cizí desky svých kamarádů a kolegů. Tahle deska na trhu už mnoho let není. A ta druhá je můj návrat k úplným kořenům, když jsem začínal koncem 60. let s R&B standardy, vrací se k mým raycharlesovkám a bluesovkám, ovšem v provedení z roku 2000.