Recenze: Divadelní Pýcha a předsudek má lehkost a módní střih

Činohra Národního divadla uvedla premiéru dramatizace známého románu anglické spisovatelky Jane Austenové Pýcha a předsudek. Přes dvě stě let stará látka získala v režii Daniela Špinara lehkost a módní střih. Přehlídka námluv ironicky vybarvuje konvence sňatků z rozumu i vnitřní citová pnutí zamilovaných.

Pýcha a předsudek
Zdroj: Národní divadlo Praha Autor: Patrik Borecký

Agilní matka chce bohatě provdat všech svých pět dcer. Pohádku pro dospělé líčí současní tvůrci populárně, mnohem méně romanticky než stejnojmenný televizní seriál či film. Zábavnost pojetí (moderní plesové choreografie, svižná hudba, rytmizace domácích událostí Bennetových štronzem a zvukem spouště fotoaparátu) funguje především v první polovině inscenace, poté se zaběhnutá dynamika vytrácí ve prospěch „běžného“ děje. Jevištního zpracování se titul u nás dočkal už před devíti lety ve Slováckém divadle v režii Radovana Lipuse.

Omylný první pohled

„Pýcha a předsudek je založena na mluvních gestech specifické kvality: pomluva, mínění, nedorozumění, překrucování, odposlechnutý hovor, vyznání lásky formou hádky,“ vysvětluje dramaturg novinky Milan Šotek. Těžištěm zápletek často bývá mylný odhad zúčastněných, Austenová dokonce nazvala první verzi románu First Impressions/První dojmy. A v tomto duchu vztahových impresí běží i Špinarova adaptace.

Video Události v kultuře
video

Reportáž: Pýcha a předsudek v Národním divadle

Ta dosahuje zvýraznění jednotlivých figur mimo jiné tím, že je nechává o sobě promlouvat. Forma monologických vizitek pomůže divákovi v orientaci a zároveň podpoří linii vyprávění. Rodinu Bennetových opakovaně představí sarkastický otec, rodinná stafáž rámuje začátky obou polovin. Scénu po většinu času zalidňují početnější skupiny postav, pohybová práce s nimi je velmi dekorativní, což umocňuje i světelný design, využívající podsvícení a pohyblivé kužely reflektorů nad jevištěm.

Co ale neomylně zaujme na první pohled i případné nepříznivce anglické love story je scénická výprava (Lucia Škandíková) v podobě řezu domem. Police knihoven s lampami slouží jako prolézačky k hraní ve více úrovních, nekonečně dlouhou pohovku zdobí stěny květované tapety, motiv květů mají též šaty žen. Prostor před domem, jakýsi bazén (prázdné orchestřiště s kovovým žebříkem) představuje intimní zónu aktérů, jejich duševní ponor. Zde se odehrávají důvěrné dialogy dvojic.

Najít svého Darcyho

Scénografii provází atribut papírové loďky, znak vzkazu, dopisu, cesty. Symbolicky patří k sebevědomému sexy Darcymu (Pavel Batěk), nezvykle málomluvnému hybateli dění. V jeho tanečním sále probíhají stěžejní setkání, hrdinové mluví do mikrofonů vnitřní monology, běžné repliky, obsahy korespondence. Patrně by šlo vše dobře vyjádřit i bez zvukové techniky, možná mikrofony zpodobují určité odosobnění.

Pýcha a předsudek
Zdroj: Národní divadlo Praha
Autor: Patrik Borecký

Zaujme nezdolná energie nervní a přesto tmelící matky Bennetové (Lucie Juřičková), komika otce a knihomola Benneta (David Prachař), elegance i razance bohaté Lady Catherine (Iva Janžurová), nepřehlédnutelná persóna tetičky Gardinerové (Eva Salzmannová), herecký styl směšného nápadníka Collinse (Filip Rajmont). Ze sester Bennetových pak nejvíce vyniká Eliza (Magdalena Borová). Vlastně je svým projevem méně stylizovaná a tím i více lidská. Proměna, kterou spolu s Darcym procházejí, reprezentuje citovou transformaci se vším všudy.

Představení Pýcha a předsudek sleduje i jistý marketingový záměr. Když nevezmete svoji drahou polovičku do divadla, vezme ona vás, protože pana Darcyho chce poznat každá. Ať už ho hraje blonďák Pavel Batěk nebo hnědovlasý Colin Firth. Nejbližší příležitost k společnému průzkumu Pýchy a předsudku máte v neděli 4. prosince.