Recenze: Noční zvířata jsou temná, osamělá a navzájem se požírající

Režisér a scenárita Tom Ford vypustil do českých kin Noční zvířata. Jeho novinka, s kterou přišel sedm let po svém debutu, je akčním psychothrillerem o lásce, odcizení, samotě, vykoupení a pomstě, mírně šmrncnutým melodramatem a silně zavánějícím artovými ambicemi.

Noční zvířata (2016, režie: Tom Ford)
Zdroj: CinemArt

Monstrózně nařasené, roztřesené a rozkydlé hroudy obstarožního nahého masa, ukazující všechno, co se dá ve vlnobití tučných faldů a vlajících převisů zahlédnout, se v podtočených záběrech pohupují v rytmu, mávají titěrnými vlaječkami a likvidují úvodní titulky, které jsou vám u paty, protože od téhle odpudivé nahoty nedokážete odtrhnout oči.

Bizarní full frontaly giganticky otylých bezpohlavních stařen, činících si nárok na jednu z nejmorbidnějších, nejnechutnějších a zároveň nejoriginálnějších filmových expozic, se na vás valí z plátna, jako předzvěst toho, že kultivovaný estét filmového vizuálu Tom Ford, který kdysi koučoval kreativce módních ikon Chloé a Gucci, to po sedmi letech ve svém druhém celovečeráku zase rozbalil.

Jake Gyllenhaal, Michael Shannon

Zdroj: CinemArt

A pak, jakoby znaveny tancem a pohozeny do roztodivných poloh, strnou nahaté matróny jako živé patologické exponáty na snobské vernisáži výstavy v galerii moderního umění. Kurátorkou téhle výstavy je úspěšná, bohatá, vyprahlá a nešťastná Susan Morrowová (Amy Adamsová), která ve svém studeně luxusním sídle osaměle žije v chladném vztahu s mužem, který ji nemiluje.

A po nocích, jež jako „noční zvíře“ nedokáže naplnit spánkem, čte rukopis knihy, kterou napsal její první manžel Edward (Jake Gyllenhaal) a jejíž příběh se mrazivě začíná podobat tomu, který s ním kdysi prožila. A filmové plátno se začíná plnit flashbacky jejích vzpomínek, které to mají ilustrovat, byť (přiznávám) jsem tuto podobnost úplně neodhalil a zbaběle přistoupil na hru, že to prostě tak je, že Susan ví něco, co se já nedozvím – a že mi to vlastně nesmí vadit.

Stylová jízda západním Texasem a vyprázdněnými životy

Režisér a scenárista Tom Ford si po svém nepřehlédnutelném debutu (Single Man) dal načas, a jakkoli sám žije více než čtvrt století v harmonickém (a sňatkem stvrzeném) vztahu s módním novinářem Richardem Buckleym, zavádí nás v Nočních zvířatech do povrchního světa, protkaného hlubokými emocemi, temnou agresivitou, odcizením a samotou.

Je to samota nočních zvířat, kterou lze v metaforických paralelách chápat jako osamělost těch, kteří v noci nemohou usnout, nebo těch, kteří uprostřed noci loví svoji kořist, či těch, kteří ztratili ty, co milovali a vydali se za svojí pomstou.

Emocionálně rozlomená Amy Adamsová, která má všechno, ale není šťastná a dozrává k tomu, aby přehodnotila svoji volbu, Jake Gyllenhaal, brilantně přestupující z role spisovatele do postavy, kterou stvořil, jižanský policajt Michael Shannon, jenž má poslední šanci udělat něco správně, a ujetý hajzl Aaron Taylor-Johnson. Tihle všichni v tomhle příběhu, který nabízí tři dějové roviny a jednu dvojroli, vystupují.

Tom Ford je slušný režisér, který neuvízl v téhle narativní pavučině, kolorované famózním vizuálem (Seamus McGarvey ždímá z kamery estetické maximum), a je zřejmé, že přesně ví co, jak a proč chce říci, a jeho herci mu rozumějí.

Noční zvířata s inteligentním open endem a kompozicí ve stylu „story inside a story“ nejsou čistým mainstreamem, odhalují, jak k sobě naplněné, vyprázdněné a zmařené životy mohou mít blízko, a stylově směřují do temných zákoutí lidské duše. Pomalu do vás pronikají, nutí vás k polemice i souznění a přemýšlení o vlastních osudových rozhodnutích. Kdy vás naposled v multiplexu něco podobného potkalo?