Recenze: Ben Affleck zúčtoval s akčním žánrovým klišé

Počítá jako Dobrý Will Hunting, má stejnou diagnózu jako měl Rain Man, pere se jako Jack Reacher, střílí jako John Wick a vystačí si s jedním výrazem a dvěma různými pohledy. Pro Bena Afflecka to platilo v dobrodružné fantasy Batman vs. Superman a platí to i pro akční drama Zúčtování. Ze svých nedostatků tu učinil opět přednost a koncentrovaně odehrál netriviální part autisty, účetního a zabijáka v jednom.

Zúčtování (2016, režie: Gavin O'Connor)
Zdroj: Warner Bros.

Podle průměrného scénáře, který sice není blbý, ale ani třeskutě inteligentní, natočil režisér Gavin O'Connor (Warrior) atmosférický akční thriller s nevšední postavou a příběhem, protkaným explikativními flashbacky. Oboje má navíc, než bylo předvedeno, byť i předvedené je v rámci žánru překvapivě slušné pokoukání.

Překvapivé zčásti i proto, že se často propíraný (ne)herec Ben Affleck tentokrát téměř dokonale trefil do postavy autistického účetního se speciálními dispozicemi, které mu umožňují přežít i kontakt s tak nebezpečnou klientelou, pro jakou pracuje.

Je to geniální počtář a střelec, který dokáže na vzdálenost míle trefovat smajlíky na tenisových míčcích (či čem), ale nelze s ním navázat kontakt, nelze ho zlikvidovat, nelze ho nalézt, když sám nebude chtít.

Svého účetního, zabijáka i Aspergera Affleck odehrál s přehledem, protože mu tahle uzavřená, málomluvná figura sedí. Ve vedlejší roli mu dobře sekunduje tradičně přesný J. K. Simmons , drsné a temné prostředí prosvětluje dívka, která potřebuje píchnout, Anna Kendricková, zatímco další ženská figura Cynthia Addai-Robinsonová je tu spíše do počtu.

Zúčtování je story muže, který si přišel pro odplatu a také si ji vzal. Je to podařený mix akčního thrilleru a rodinného dramatu s nekonvenční ústřední figurou, který má dostatečně temnou až chladnou atmosféru a ubíhá v tempu, jež je spíše osudové nežli závratné. A také je to něco jako chvála žánrového klišé (jehož tu není málo) ukazující, jak k sobě má blízko osamělost autisty, účetního génia a emočně vyprázdněného zabijáka.

Zkrátka žádné zjevení, ale slušná, atmosférická žánrovka, kde jsou herci a režie lepší než scénář. A Chrise jsme možná neviděli naposled, protože je tu zaděláno na sequel. Takže až si začne zase mumlat svoji oblíbenou říkanku „Solomon Grundy, Born on a Monday…“, budete už vědět, že se za chvíli semele něco drsného, co si užijete.