Život je nádherný, i když bolí. Tereza Boučková navazuje na Rok kohouta

Život je nádherný, tvrdí spisovatelka Tereza Boučková v názvu nové knihy. Autorka po osmi letech navazuje na vlastní příběh, který nabídla čtenářům v úspěšném Roce kohouta. „Vlastně jsem to vůbec nechtěla psát. Ale jedna věc je touha nebo záměr fabulovat a něco jiného je nutnost se vyjádřit. Asi jsem ještě potřebovala dopsat svůj příběh, který není jenom můj,“ říká Boučková, která byla hostem Událostí v kultuře.

Video Události v kultuře
video

Tereza Boučková: Potřebovala jsem dopsat svůj příběh

Román Život je nádherný svým způsobem završuje volný triptych jednoho příběhu: v Indiánském běhu se vše začíná, v Roce kohouta graduje a poslední kniha ho uzavírá. Spisovatelka popisuje svůj každodenní život v době od Štědrého dne roku 2010 do Vánoc roku 2011. Zatímco v Roce kohouta se hrdinka vyrovnávala s útěkem dvou adoptivních synů, tentokrát se jedná o boj s chorobou, matku totiž postihla Alzheimerova nemoc.

Autorka píše o svých nejbližších, o zápasu s nemocí maminky, o odlidštěné úřednické mašinerii, se kterou se nemíní smířit, nebo o svých synech a jejich svobodné cestě životem. Jako spisovatelka doufá, že tímto svazkem svou autobiografickou trilogii ukončila.

„Nechtěla bych už psát ze svého života, protože je to hodně limitující a současně se člověk dává všanc různým kritikám a názorům, vlastně se pořád nějak obnažuji a není to příjemné. Ale asi jsem nemohla jinak a potřebovala to dopsat,“ uvažuje Tereza Boučková.

Kronika naší doby

Kromě osobních témat kniha reflektuje kulturu, komentuje činy okresních i vrcholových politiků, konfrontuje současnost s časem disentu a tvoří tak jakousi kroniku naší doby. Navzdory bolestným událostem dospívá k názoru, který vyjadřuje titul knihy. „Došla jsem k tomu, že život je nádherný. Ale to neznamená, že je jednoduchý a není v něm hodně nástrah. A někdy bolí. Ale pořád je to život,“ říká Boučková.

Tereza Boučková je dcerou spisovatele Pavla Kohouta. Po maturitě nemohla studovat na vysoké škole z politických důvodů. Studovala proto soukromě a účastnila se vzdělávání na bytových seminářích. Podepsala Chartu 77 a poté pracovala v různých nekvalifikovaných zaměstnáních. Literární práci se věnuje od konce osmdesátých let.

Na začátku devadesátých let vydala původně samizdatový soubor Indiánský běh. Roku 2008 vzbudila rozruch knihou Rok kohouta, ve které se vyrovnává s neúspěšným pokusem vychovat dva adoptivní syny. Naposledy roku 2013 vyšel soubor Šíleně smutné povídky