Trutnov - K tradici legendárního amerického Woodstocku, jehož první ročník se uskutečnil v srpnu 1969, se hrdě hlásí o dvě desítky let mladší trutnovský hudební festival. „Kmen spiklenců“, jak jsou nazýváni účastníci a účinkující „východočeského Woodstocku“, spojují podobné názory a životní postoje, které charakterizuje především odpor ke komunismu a jeho projevům. Historie nejstaršího českého open air festivalu se začala psát právě 4. září 1987, kdy jeho první neoficiální ročník rozehnala komunistická policie.
S organizací prvního českého Woodstocku „pomáhala“ StB
Psal se rok 1986 a koncert skupiny Hally Belly byl v Jahodnici úplně vyprodán a fanoušci českého bigbítu se do sálu nemohli vejít. A tak se zrodil nápad uspořádat něco většího a venku. První festival se konal ve Volanově u Trutnova díky tomu, že jeden ze známých (Martin Věchet) Františka Stárka, jednoho ze zakladatelů Trutnov Open Air festivalu, zdědil po babičce domek s pozemkem právě ve Volanově u Trutnova. „Připomínalo to přírodní amfiteátr. V tu chvíli se mi propojily ty dvě informace. Řekl jsem mu: Martine, tady uděláme Woodstock,“ vzpomínal Stárek v rozhovoru pro Novinky.cz.
Namalovaly se plakáty, rozeslaly pozvánky a vytiskly vstupenky. Kapely měly hrát zadarmo, organizátoři jim slibovali proplatit jen cestu. Koupilo se pivo a očekávala se spousta lidí. „Udělal jsem plakátek, na kterém byly tři mapky. Jedna byla, aby lidi věděli, kde je Trutnov, druhá, aby viděli, kde je Volanov u Trutnova a třetí byla přímo mapka Volanova, kde se bude hrát… Napsali jsme tam, jaké kapely budou hrát. Jen některé jsme museli začernit, protože se bály, že by se s námi mohly dostat do průšvihu,“ popsal v rozhovoru pro Novinky.cz tehdejší situaci Stárek.
S organizací „pomáhala“ i StB, podezřelá auta nesměla jet směrem na Trutnov. Velké policejní manévry zamezily tomu, aby se do Trutnova dostala auta, kde seděli nějaké máničky, vlasáči nebo pankáči. Akce pokračovala i na trutnovském nádraží, odkud se nedostal ven nikdo, kdo by mohl jet na festival - rovnou si musel koupit lístek zpátky, odkud přijel. Zbytek policistů kontroloval samotné město a odchytával ty jedince, kteří se náhodou probojovali do Trutnova nebo se dostali nějakým způsobem až na cestu do Volanova. Nikdo se do areálu nedostal, policii se tak podařilo zmařit záměr uspořádat trutnovský festival pod širým nebem.
František Stárek:
„Museli jsme aparaturu nakonec schovat u Havla na Hrádečku a číhali jsme tam, jestli bychom ji tam nedostali jinak. Opravdu se tam nepovedlo dostat nějaké obecenstvo, areál byl zcela obklíčený a ve chvíli, kdy někoho chytili, vezli ho na záchytku do Trutnova.“ (Novinky.cz)
Opravdový open air festival se tak v Trutnově konal až v roce 1990 a od té doby s jednou přestávkou běží dodnes. Trutnovský festival se od podobných českých hudebních projektů liší délkou své historie a také tím, že není zaměřen výhradně na hudbu. Kromě různých neziskových organizací a hnutí Hare Krišna, které se na festivalu prezentují, se na pódiu každoročně pořádají bohoslužby. Pravidlem je, že mezi účinkujícími nemohou být hudebníci vedení v seznamech někdejší Státní bezpečnosti (StB) jako agenti a spolupracovníci, nevysvětlí-li věrohodně okolnosti, které mohly vést k jejich nařčení z údajné spolupráce.
Pravidelnými účinkujícími na festivalu bývají české undergroundové skupiny The Plastic People of The Universe a Garage nebo současná stálice české hudební scény, skupina Monkey Business. Nadšeného přijetí od návštěvníků se zde však v minulosti dostalo i hudebním legendám šedesátých let Martě Kubišové, Evě Pilarové či Waldemaru Matuškovi.
Trutnovský festival bývá od roku 1995 někomu nebo něčemu věnován. Například v roce 2001 byla tato akce věnována ekologii a v roce 2006 kladným literárním hrdinům - Rychlým šípům, Tomu Sawyerovi či Vinnetouovi, jehož představitel Pierre Brice dokonce festival sám o dva roky později navštívil a byl jmenován „náčelníkem spřáteleného kmene“.
Pořadatelé v roce 2012 věnovali festival in memoriam „náčelníkovi“ Václavu Havlovi a legendě undergroundu Ivanu Martinovi „Magoru“ Jirousovi, kteří byli za svého života pravidelnými návštěvníky této akce. Havel na festivalu oceňoval jeho „spikleneckou pospolitost a atmosféru“. Jirous jej zase označoval za manifestaci radosti a festivalové návštěvníky k poutníkům scházejícím se na novodobém poutním místě.